Stockholm nás letos nezvykle přivítal nádherným slunečným počasím. Plavecká část byla přesunuta do jezera Mälaren před slavnou radnici, kde se každoročně udělují Nobelovy ceny. To z důvodu kvality vody. Po loňském závodu, kdy se plavání konalo v Baltském moři před královským palácem, velkou část závodníků, včetně mě, postihly střevní problémy. Díky nadprůměrně teplému létu, které zasáhlo celou Evropu, se i zde na severu teplota vody vyšplahala na 19,5C, těsně pod hranici použití neoprénů. Na startovním mole jsem si vybrala opět pozici vedle tréninkové kolegyně Katie Zaferes a tentokrát, stejně jako v Kapském městě, to byla sázka na jistotu. Předvedla jsem jeden z nejlepších plaveckých výkonů ve svém životě a na kolo skákala s minimální ztrátou za vedoucí dvojicí. Bohužel pak začalo mé trápení. V cyklistické části bývají kopce vždy mou silnou stránkou, zde jsem však nemohla vyjet kopeček před královským palácem. V druhém okruhu jsem odpadla z vedoucí skupiny. V tu chvíli byl ještě v záloze plán B, neboť dopředu strojovou jízdou nezadržitelně mířila olympijská vítězka Nicola Spirig. Přilepila jsem se na její zadní kolo, vykroužila technické pasáže a ouha kopeček se mi stal znovu osudným. V tu chvíli pro mě závod prakticky skončil a bylo neuvěřitelně těžké nevzdat to úplně. Část cyklistiky jsem poté absolvovala s tréninkovou kolegyní Carol Routier, než jsme byly pohlceny druhým balíkem. Ten již však měl tradiční obrovskou, více než dvou minutovou, ztrátu. Do cíle jsem doběhla na 17. místě, což bylo vzhledem k okolnostem a vývoji závodu obrovské zklamání. S odstupem času se zdá, že jsem nestihla zcela zregenerovat po náročném tréninkovém bloku ve vysokohorském prostředí.