Oči triatlonového světa se upíraly do Ria de Janeira, kde se konal testovací závod na olympijských tratích. Já se však postavila na start Mistrovství České republiky ve sprint triatlonu v Táboře. Přišla jsem tak o jedinou možnost zkusit si trať pro nadcházející olympijské hry, které by měly být vrcholem mé triatlonové kariéry. Holt politika bude stát vždy i ve sportovních kruzích nad samotným sportovním výkonem.
Nečekala jsem, že po měsíci tropických veder, která sužovala i Českou republiku, bude teplota vody v Jordánu pouhých 21C. To mě tedy před startem trochu zaskočilo a po rozplavání jsem řádně promrzla. Jak už se ukázalo dříve, ve stavu zmrzlého ratlíka plavu na úrovni začátečníků, takže jsem nedokázala udržet kontakt s vedoucí Ruskou závodnicí. Z vody jsem vylezla s cca. 20s ztrátou s Petrou Kuříkovou a Jitkou Šimákovou, kterou jsme bohužel při dlouhém přeběhu do depa ztratily. Rusku jsme záhy dostihly a cyklistickou část absolvovaly ve třech. Na rozdíl od Rusky, která vůbec nestřídala, nastolila Petra pěkné tempo a krásně jsme spolupracovaly až do druhého depa. Na běhu jsem si už jen mohla pohlídat další republikový titul.