Od začátku jsem věděla, že dva závody na opačných koncích světa v jednom týdnu nebudou nic jednoduchého. Když jsem se o nich v létě rozhodovala, šlo mi především o získání slušných bodů do olympijského žebříčku. Postupem času a dobrým závěrem WTS jsem začala pomýšlet výš. Nakonec se však ukázalo, že sezóna už byla opravdu dlouhá a závodů přeci jenom moc. Překonání 14-ti časových pásem za 40h se na vás podepíše, i když nechcete. I přes velice slušnou bodovou nadílku byl konečný výsledek spíše zklamáním.
Ani tentokrát jsme si nemohly moc přispat, start byl naplánován na 8h ranní. Vždy 1h před startem je oficiálně měřena teplota vody a vzduchu, aby bylo dle pravidel rozhodnuto o použití neoprenu. Tentokrát to na neopren vyšlo, protože voda měla 19,5°C. Jelikož i v Koreji už panuje podzim, teplota vzduchu měla po ránu pouhých 10,5°C a během závodu se moc nahoru nevyšplhala. Plavání se mi tentokrát povedlo na jedničku. Z vody jsem vylézala zhruba 15s za první. Přesto nám trvalo celý první okruh, než jsme dojely vedoucí sedmičlennou skupinu. Přes vlažné tempo se mi nejelo nejlépe, cítila jsem zimu, bylo mně na zvracení a v nohách se ozývala únava. Nadšená jsem nebyla, když nás dojela další zhruba dvacetičlenná skupina. Na běhu se mi podařilo hned dostat na medailové pozice, ale nastavené tempo odmítlo tělo akceptovat. Dlouho jsem poté běžela s ruskou závodnicí na čtvrtém a pátém místě. Bohužel v závěrečném okruhu na mě dolehla ještě větší krize a předstihla mě pětičlenná skupina. Těsně před cílem nakonec odolala i TOP10. Byla to velká škoda, protože závod jsem měla rozjetý skvěle. Spokojená s konečným výsledkem tedy nejsem, ale jsem ráda, že jsem opět zvládla veškeré závodní nástrahy. Od začátku jsem se vyvarovala všech chyb a dostala se do pozice bojů o medaile. Škoda jen, že v samotném závěru už opravdu chyběly síly. Nyní se skutečně těším na nadcházející období volna!