Evropský pohár „doma“ v Karlových Varech pro mě tentokrát nebyl úplně za rohem. Protože se stále nacházím v místě letního tréninkového tábora, v Baňoles, nevyhnula jsem se dlouhému únavnému cestování na závod. Po poslední sérii tří závodů v řadě jsem si dala téměř týdenní volno, které jsem potřebovala jak fyzicky, tak psychicky. Následný návrat do tréninkového procesu byl poměrně krutý a chvíli trvalo, než jsem se opět začala cítit dobře a předvádět kvalitní výkony. Běh jsem bohužel opět musela posunout na zadní kolej, protože mě začaly hodně bolet achilovky.
Ráda bych ještě jednou poděkovala řediteli závodu v Karlových Varech panu Vladimírovi Malému za veškerou pomoc v rámci závodu a hlavně za nabídku stát se ambasadorkou sobotního dětského závodu Witte Automotive Baby Duatlonu. Bylo krásné sledovat veškeré dětské souboje, kde většina závodníků dá do závodu úplně vše hned od startovního výstřelu. Bylo mi velkou ctí posléze malým vítězům pověsit na krk medaile a vidět úsměv nejenom na jejich tvářích, ale i v jejich očích.
Krásné sobotní počasí bohužel do nedělního startu evropského poháru nevydrželo. Vzduch se ochladil téměř o 10°C. Na rozdíl od mužů jsme měly to štěstí, že nám ještě nepršelo. Počasí krásný závod na promenádě hodně znehodnotilo, ze 67 mužů dokončilo pouze 39. Nepamatuji si závod s větší úmrtností. Teplota vody byla oficiálně změřena na 20,5°C, což znamenalo plavání bez neoprenů. Jako by už sama o sobě nebyla dost zima. Nakonec byla paradoxně plavecká část nejteplejší z celého závodu, protože teplota vody přeci jen převyšovala teplotu vzduchu. Ne příliš početné startovní pole skýtalo několik známých zahraničních jmen v čele s loňskou mistryní světa v duatlonu Felicity Sheedy-Ryan, což zaručovalo, že závod nebude v žádném případě jednoduchý.
Plavání ve třech okruzích na Rolavě proběhlo v poměrně poklidném tempu a já se dobře usadila v prvním balíku. Skvěle jsem se cítila i na začátku cyklistické části, dokonce jsme si říkala, že kopec v centru Varů není ani vlastně ani tak hrozný. Bohužel začal úřadovat chlad a já cítila, jak se mi jede stále hůř a nohy se netočí tak, jak bych si přála. To mě stálo první balík a v podstatě rozhodlo celý závod. Manko v druhém depu nebylo zase až tak velké, ale ani na běhu jsem se nedokázala pořádně zahřát
a po tréninkovém výpadku rozhodně nepředvedla sto procentní výkon. Konečné 8. místo bylo rozhodně zklamáním. Na domácí půdě jsem chtěla předvést lepší výkon.