Ano, Hamburg je opravdu pěkné město, především přístav a historické centrum. To se však nedá říct o vyhlášené čtvrti červených luceren St. Pauli a o mnoho nezaostávající St. George, kde jsem měla to „štěstí“ strávit uplynulých pár dnů. Čtvrť, kde se po setmění bojíte vystrčit nos z pokoje, kde lehké děvy pracují nonstop, kde musíte na každém kroku překračovat bezdomovce a to vše za všudypřítomného odéru moči :(. K tomu „kvalitní“ hotel, kde vás čeká již napuštěný sprchový kout a před postelí nadrobeno (asi nový způsob uvítání) a „soukromá sauna“ v nejvzdálenějším pokoji v pátém patře bez výtahu. A když už tam těch 25kg (kolo) vytáhnete, aniž byste si zlomili záda, tak vám druhý den vyhrožují okamžitým vyhozením z hotelu, protože v takové nóbl ubikaci není kolo na pokoji dovoleno. Posléze je o něj „dobře“ postaráno v cizím hotelu kdesi na cestě do kuchyně… Zkrátka, ráda bych měla před závodem jiné starosti, než se obávat, zda ještě vůbec někdy uvidím své kolo :(. To rozhodně před startem nepřidá. Možná by bylo lepší, kdyby se ČTA nesnažila ušetřit nějakých pár euro na nesprávném místě.
Při závodě se ukázalo, že třetí závod v řadě byl na mě už přeci jen moc. Od začátku jsem byla hodně unavená, bolely mě záda a nebyla jsme schopná „přeřadit na vyšší převod“. Nedokázala jsem využít dobré startovní pozice a po mele na bójkách jsem se místo kupředu, posouvala směrem vzad. Na kole mé pocity nebyly o moc lepší a závod se v té chvíli už odehrával jinde. Jediným cílem tak už bylo jen dokončit a nezničit si ještě více kotník a achilovky.
Těším se na delší závodní pauzu, která mě nyní čeká. Snad budu moci konečně zase trochu kvalitně potrénovat, abych mohla dojet zbytek sezóny v podobném duchu, jako jsem ji začala.