Světový pohár ve španělském městě Palamós na turisticky proslulém pobřeží Costa Brava byl pro mě
v podstatě takový závod za odměnu. Kdo mě zná, ví, že ke štěstí vlastně nepotřebuju o moc víc než slunce a pláž :). Takže už jen samotný příjezd do Palamós vykouzlil na mé tváři velký úsměv. Baňoles je úžasné místo, ale přeci jen jezero není moře a pláž je pláž. Samotná cesta odtud trvala pouhou hodinu jízdy autem, což je asi největší luxus, co se cestování na světové závody týká. Vzhledem k tomu, že jsem byla nasazená mezi pěti nejlepšími, poskytla mi ITU ubytování zdarma. Taková nabídka se samozřejmě neodmítá. Hotel cca. 300m od startu s výhledem na pláž a plaveckou část byl příjemnou třešničkou pěkného výletu.
Po delší době nás opět čekal ranní start, konkrétně v 9h místního času. Bláhově jsem si myslela, že nás alespoň ochrání od slunečního žáru. Na kole a hlavně v závěrečné běžecké části jsme se však už pěkně smažily ve sluneční výhni. Teploty se vyšplhaly přes 30°C. Překvapivě moře bylo poměrně studené, stále však nad limitem povolení neoprenů. Vyplavala jsem s přehledem v hlavním poli. Hned na začátku cyklistické části nastala stíhací jízda vedoucí pětičlenné skupiny. Cyklistická trať byla jedna z nejlepších, co jsem kdy zažila. Technické pasáže, kopec i dlouhá rovina podél pláže, rozhodně žádná nuda. Bohužel naše skupina téměř nespolupracovala a na čele se nás z 20 střídalo pouze pět a posléze už jen tři. Naše ztráta na čelo tak na konci 40km ještě narostla a bylo jasné, že o první místo bojovat nebudeme. Je opravdu frustrující, že 15 lidí sedí v balíku, čeká a spokojí se s bojem o další medaile, místo aby přiložili ruku k dílu a záhy bojovali o nejcennější umístění. Na běhu už bylo opravdu teplo. Samotná trať byla v duchu cyklistické také poměrně členitá a technická. Úzké uličky v historickém centru města nám poskytly alespoň trochu stínu. Vzhledem k tomu, že jsem neměla na trati žádné informace, nevěděla jsem, na jaké pozici běžím, ani jakou mám ztrátu na čelo. S minimem běžeckého tréninku jsem nepředvedla žádný zázračný výkon, ale také žádný propadák. Čtvrté místo je vždycky nevděčné. Co mně však tentokrát mrzí nejvíc, že obě holky, které běžely lépe než já, se ani jednou neobjevily na čele našeho cyklistického balíku a nepomohly smazat ztrátu na čelo. Samozřejmě mohla jsem taky sedět celou dobu schovaná a šetřit síly na běh, ale poté bychom nepřijeli se ztrátou 1,5, ale 2,5 či 3min a taková ztráta by se opravdu těžko sbíhala. A také by mě to opravdu, ale opravdu hrozně nebavilo, protože to není styl, jakým chci závodit.
Na odpočinek ani tentokrát moc času nezbývá, neboť už v sobotu se opět postavím na start dalšího závodu ze seriálu MS, tentokrát v německém Hamburku.