Trénink na druhé straně zeměkoule postupuje mílovými kroky kupředu a začátek sezóny se kvapem blíží. Proto jsme se rozhodli věnovat únor řadě přípravných závodů, jejichž cílem je osvěžit si závodní rituál a převést do praxe řadu nových technických návyků. Jedinou nepříjemností jsou stále přetrvávající bolesti kotníku, který před třemi týdny utrpěl těžký výron a téměř dva týdny jsem tak strávila bez běhu.
Kvůli nedostatku financí byla bohužel zrušena místní prestižní série závodů tzv. Challange Series. Tím pádem i první výlet na Tasmánii, na který jsme se tak těšila :). Náš výběr se tak obrátil k sérii závodů v Queenslandu.
První závod se odehrál na Sunshine Coast v letovisku Caloundra. Bohužel v den závodu Sunshine Coast čest svému jménu rozhodně neudělalo. Od časného rána bylo celé pobřeží sužováno těžkými přívalovými dešti. Samotný příjezd na start byla pořádná výzva, která na nikom nenechala nit suchou. Špatné počasí výrazně ovlivnilo i rozcvičení před závodem, ale podmínky měli všichni stejné. Závod se odehrál na atraktivních distancí Enduro: 2x(300m – 7km – 1,8km). Pro mě to byl první start stejného formátu po sedmi letech, kdy jsem obdobný závod absolvovala ještě coby juniorský evropský pohár.
Ve startovním poli chyběly největší australské hvězdy, přesto se sešla velice kvalitní konkurence v čele s tzv. Young Guns :), jak je oficiálně nazývána talentovaná mládež pod taktovkou AIS, a několik dalších zahraničních závodnic, které rovněž využívají výborné australské podmínky pro zimní přípravu.
Krátké úvodní plavání startovní pole výrazně neroztrhalo a z vody tak vylézal souvislý had závodnic. Bohužel hned první depo rozhodlo o mém dalším osudu na trati. Dvě závodnice přede mnou měly kolizi, které jsme se již nemohla vyhnout a skončila také na mokrém asfaltu. Ihned jsem sice v závodě pokračovala, ale ani při druhém nástupu na kolo jsem nebyla úspěšná :(. Při pádu mně spadl řetěz. Musela jsem tedy znovu slézt a nasadit ho. V závodě tohoto formátu rozhoduje každičká vteřina a po mém incidentu bylo čelo závodnic dávno pryč. Následovala tedy sólová stíhací jízda a běh téměř v podobě mílařského závodu. Krátké osvěžení ve vodě a ještě jednou :). V cíli z toho nakonec bylo páté místo. Rozhodně ne vysněné umístění, ale ze zdánlivě ztracené předposlední pozice po prvním depu velký výkon, za který jsem dostala uznání několika australských trenérů, což je pocta.
Závod tedy nevyšel přesně dle mého plánu, ale za předvedený výkon se rozhodně nemusím stydět a se současnou formou mohu být spokojena. Trénink se, zdá se, ubírá správným směrem a přestože jsou tréninkové jednotky stále cíleny spíše objemově, rozhodně jsem rychlostně příliš nezaostávala.