Jelikož se blížila doba vypršení tříměsíčního turistického víza, které mi umožňuje pobyt v Austrálii, musela jsem si udělat malý „výlet“ za hranice. Samozřejmě jsem si nemohla odjet jen tak na dovolenou, ale musela skloubit cestu na Zéland alespoň z jedním z místních závodů :).
Výběr padl na závod z místní Contact Tri Série odehrávající se v nejlidnatějším městě Aucklandu. Dobrou organizaci a skvělou diváckou kulisu závodu podpořil ještě přímý přenos na místním nejsledovanějším sportovním kanálu. Nutno dodat, že trať závodu byla velice atraktivní. Distance byly o něco kratší než při sprint triatlonu. 16 km kola se však odehrávalo na 10 okruzích. Trať tedy byla nesmírně rychlá a technicky náročná – obsahovala zhruba 50 zatáček, což je na 16km opravdu hodně.
Boj o přední příčky se odehrával v podstatě mezi členy mé tréninkové skupiny proti Novozélanďankám, které nastoupily v plné sestavě v čele s Andreou Hewitt, jež loni skončila třetí v konečném hodnocení seriálu závodu mistrovství světa. Po plavání se na čele utvořila šestičlenná skupina, v níž jsem naštěstí nechyběla. Na kole jsem bohužel na technické trati nebyla schopná najít správný rytmus a držela se celou dobu na konci balíku. V běžecké části odpadly pouze dvě závodnice a bylo jasné, že o konečném pořadí i nepopulární bramborové medaili se rozhodne až ve finiši. Ten zahájila Vicky Holland z mé tréninkové skupiny. Když jsme se dostala na její úroveň, došlo bohužel k malé kolizi loktů. Ztratila jsem tím rytmus a jeden krok na Vicky a už neměla na malém prostoru možnost znovu akcelerovat a skončila tedy druhá. Rozhodně to však nepokazilo dojem z celého závodu i Aucklandu.
Zvláštní poděkování patří Pam a Niguelu Seebold, kteří se stali na těch pár dní náhradní rodinou a hlavně i sponzory celého pobytu pro mě a Kate Roberts z Jihoafrické republiky. Díky nim jsme měly možnost si prohlédnout i některé místní atrakce, ochutnat nejrůznější delikatesy a uniknou z dlouhotrvajícího tréninkového procesu.