První týden volna jsem po posledním závodě strávila v Turecku. Bohužel počasí nám již moc nepřálo, takže válení na pláži bylo minimum. Zato jsem však absolvovala dva nezapomenutelné výlety. První po vlastní ose, druhý pod taktovkou Turků, což bylo opravdu dobrodružství se vším všudy. Vidět Pamukkale – jednu z památek na seznamu UNESCO, však stálo za to. Pamukkale (bavlněný hrad) nese název podle působivých teras, kaskád a jezírek, které zde po staletí vytvořily minerální prameny stékající po skále, z nichž vzniká sněhově bílý travertin.
Hned následující večer se konalo slavnostní vyhlášení nejlepších sportovců Centra sportu MV. Bylo mi velkou ctí vtěsnat se do první desítky, která skýtala pouze medailisty z evropských či světových šampionátů. Anketu ovládly české naděje nadcházejících zimních olympijských her ve Vancouveru. Zvítězila slalomářka Šárka Záhrobská před Lukášem Bauerem. Na třetím místě se umístil nejlepší bílý překážkář současnosti Petr Svoboda.
A pak už mě čekalo velice příjemné „dobíjení baterek“ v Lázních Velichovky. A hlavně hodně zařizování. Trocha kultury, samozřejmě :). A také „povinný“ nákup vánočních dárků :). Jedinou nepříjemností během těchto dnů bylo vytržení dvou zubů moudrosti :).
Nicméně čtyři týdny uplynuly jako voda a já se musela rozloučit s matičkou českou. Několik následujících měsíců strávím v „zemi zaslíbené“ – triatlonu samozřejmě 🙂 – v Austrálii. Austrálie je v současnosti největší baštou triatlonu na světě, neboť její výhodná zeměpisná poloha zajišťuje ideální podmínky k tréninku po celý rok. Z celkových 42 zlatých medailí, které byly od roku 1989 uděleny na mistrovství světa, získala Austrálie 18 titulů. Může se chlubit dvěma hattricky. V roce 1990 stály na mužských stupních vítězů pouze Australané, v roce 1997 se totéž povedlo ženským kolegyním. Ty dokonce v roce 1999 v kanadském Montrealu zabraly prvních míst hned pět. Další prvenství drží Austrálie v podobě dvou trojnásobných mistrů světa, jimiž jsou Emma Snowsill a Peter Robertson. Takže nejvyšší čas se jim trochu podívat na zoubek :).
Jsem velice ráda a chtěla bych tímto poděkovat svému trenérovi J. Seidlovi, že mi umožnil tuto cestu absolvovat. Bohužel se jedná o finančně velice nákladnou záležitost, proto nebylo možné, aby mě na cestě doprovázel a mohl se i on trenérsky lecčemu přiučit. Doufám, že můj pobyt u protinožců bude přínosem v mém výkonnostním růstu. Rozhodně je to velká výzva a nová motivace pro nadcházející sezónu. Nejbližší světovou akcí jsou sice Zimní olympijské hry ve Vancouveru, kvalifikace do Londýna však začne již příští léto a závody WCS se derou kupředu. Určitě bych chtěla v roce 2012 vylepšit své dosavadní olympijské maximum a vše nyní směřuji k tomuto cíli !