SP Salinas – 10. místo
Když už jsem absolvovala cestu za oceán, rozhodla jsem se SP v Sarasotě spojit se závodem SP
v Ekvádoru, který se konal hned následující týden. Oba dva závody pro mě byly v podstatě bonus. Momentálně si můžu užívat luxusu, netlačí mě žádný boj o body do olympijského žebříčku, ve kterém jsem se dostala až do první desítky.
Nakonec se to neukázalo, jako úplně dobrá volba. Samotné místo i organizace závodu na mě hned po příjezdu udělaly velice špatný dojem. I to přispělo ke špatné regeneraci. Celý týden jsem se cítila jak zpráskaný pes a do závodu se mi ani nechtělo, což je vždy velice špatné znamení. Ani teplo a sluníčko, na které jsem se těšila, nezavládlo. K tomu všemu jsem ještě místní stravu musela v předzávodní dny doplňovat o imodium.
Katastrofické plavání začalo už beach startem, kde jsem hned ztratila výhodnou pozici a dostala se do mlýna více než šedesáti holek. Tentokrát to zase nebylo ani o plavání, jako o přežití. Pozice z vody na konci startovního pole, to tu už dlouho nebylo. Trvalo nám poměrně dlouhou dobu, než jsme stáhly ztrátu na čelo závodu. V posledním okruhu jsem si vybudovala skvělou pozici pro nájezd do depa. Naneštěstí tomu bylo moc brzy a v posledním kilometru mě část startovního pole parádně zavřela. Hned na začátku běhu jsem se opět propracovala na čelo závodu. Přestože se neběželo nějak rychle, mé tělo dnes prostě nedokázalo dané tempo akceptovat a z vedoucí pětice jsem na začátku druhého okruhu odpadla. Po celý závod jsem se cítila, jako když na dálnici jedu na trojku a nemohla jsem přeřadit na vyšší rychlost. Chyběla energie i motivace. Poslední, co se mi chtělo, bylo opět sprintovat do cíle. V mém podání to tentokrát byla spíše parodie na sprint, kde jsem ztratila, co se na poslední chvíli dalo. ‘’You win some, you lose some.’’
Když to vezmu z lepší stránky, dostat se v den, kdy se cítíte totálně pod psa, z téměř beznadějné pozice na konci startovního pole po plavecké části do Top 10, to není zas tak špatný výsledek. Ale mám na lepší. Stačilo jen předvést normální výkon v běhu a mohlo to ještě jednou cinknout. I to je sport, tam není nikdy nic předem dané. A už vůbec nezáleží na tom, s jakým startovním číslem nastupujete. Každý na startovní čáře má stejnou šanci.
Teď je čas pořádně si oddechnout a dostat se zase zdravotně do pořádku. Sezóna byla opět velice dlouhá. Něco se povedlo, něco méně. Byl to zase nezapomenutelný rok.