Počasí v Rotterdamu bohužel dostálo své dlouhodobé předpovědi a trať finálového závodu mistrovství světa v den závodu od rána zkrápěl déšť. Samotný déšť by zas takový problém nebyl, ale teplota vzduchu se pohybovala okolo 12C, voda měla 16C. Ano, podmínky sice pro všechny stejné, ne však docela. Jako jsem měla já se svou subtilní postavou velikou výhodu loni v mexickém Cozumelu, kde teploty dosahovaly 35C, měly letos obrovskou výhodu robustnější závodnice. Před závodem jsem se snažila uděla maximum pro udržení a zakonzervování co nejvíce tepla. Dokonce jsem po druhé v životě závodila v rukavicích (poprvé při MS 2008 v kanadském Vancouveru). Jde však převážně o minimalizování škod, protože zima vám bude vždycky. Promrzlé nohy i ruce, problémy zapnout přilbu a nasadit běžecké boty, to nejsou podmínky pro výkony světové extratřídy. Již před závodem jsem tedy věděla, že pro mě budou dané podmínky velká výzva a nemohla jsem pomýšlet na nejvyšší příčky. Reálný odhad byl konec druhé desítky. 22. místo tak není daleko od očekávání a určitě ho nebudu oplakávat. Jsem ráda, že jsem byla schopná dokončit finálový závod se ctí a snad i bez zdravotních následků.
V konečném pořadí seriálu mistrovství světa jsem udržela 20. pozici. Ano, před sezónou jsem určitě mířila výše, ale po všech prodělaných problémech jsem nemohla očekávat zázraky. Ať nemoc na počátku přípravy, pozdější zažívací problémy v průběhu sezóny, ale i nešťastný pád v Hamburku mě donutily přehodnotit prioritu závodů a seriál mistrovství světa se dostal na druhou kolej. Ze závodů, které měly absolutní prioritu: SP Karlovy Vary, ME Kitzbuhel a ME sprint Dusseldorf jsem si přivezla 2., 4. a 3. místo. Dokázala jsem se na ně perfektně připravit a mohu být spokojená.
Moje sezóna však ještě nekončí. Po tomto závodě se “musím” ještě trochu ohřát v teple. Nejbližším závodem je SP ve španělské Huelvě.