Cestování bývá někdy opravdu “velká zábava”. Poté, co jsem na cestě do Edmontonu byla upgradována do bussines třídy, a “samou radostí” ji pozvracela, měla i cesta do Montrealu zase něco extra. Krátký, čtyř hodinnový, přelet nám nakonec zabral krásných 10h. Když jsem se probudila při přistání, zjistila jsem, že jsme kdesi v North Bay, protože naše letadlo nemohlo v Montrealu kvůli bouři dosahující stupně tornáda přistát. Litovala jsem všechny pasažéry, kteří se museli rozloučit se svým následujícím spojením.
Závod se ze začátku vyvíjel velice dobře. Po výborném začátku jsem na první bójce byla dokonce před Florou Duffy a Kirsten Kasper. Bohužel si to nenechaly líbit, takže jsem pěknou chvíli počítala pod hladinou andělíčky, než jsem mohla pokračovat dál. I přes tento incident jsem se až do konce plavecké části držela v první skupině. Ne příliš přesvědčivé první depo a úvodní kilometry cyklistiky mě však nechaly na pospas druhému balíku. Ztráta v druhém depu opět narostla do astronomických rozměrů. V běžecké části jsem podala velice dobrý výkon, ketrý v závěru stačil na 12. místo. Ztráta první skupiny mě samozřejmě mrzí. Jelikož jsem však vůbec nevěděla, zda se můj organizmus po všech peripetiích dokáže s olympijskými distancemi vypořádat, jsem s konečným umístěním spokojená. Posunula jsem se i v celkovém hodnocení celého seriálu WTS na průběžné 13. místo. Bohužel při neúčasti v následujícím závodě ve Stockholmu z důvodu startu na světovém poháru v Karlových Varech se dá před závěrečným finále v Rotterdamu čekat propad v žebříčku.