Kdo si myslí, že cestování je příjemný bonus sportovce, velice se mýlí. Dlouhé lety jsou velkou zátěží pro organizmus a snaha rychle překonat jet leg jakbysmet. Cesta do Japonska nebyla výjimkou. Abych strávila na cestě co nejméně času, zvolila jsem variantu s poměrně krátkými přestupy v Helsinkách a Fukuoce. To s sebou přináší extra stres, aby neměl nějaký spoj zpoždění, protože bych nestihla ten následující. Cesta tentokrát probíhala překvapivě hladce, Japonci se svou precizností byli na přestupním letišti připraveni s pokyny, neboť mně po proclení zavazadel čekala je& scaron;tě změna terminálu. Až moc hladce. Když jsem uviděla své jmeno na jedné z vývěsních tabulích, věděla jsem, že hladký průběh právě končí. Mé kolo bylo omylem vyloženo v Helsinkách. Následující den odtamtud není spojení. Když jsem letištní pracovnici vysvětlila, že kolo opravdu potřebuji co nejrychleji, protože jsem do Japonska přijela závodit, ujistila mě, že udělá vše, co bude v jejích silách, abych kolo obdržela. Nezklamala. Kolo putovalo jinými lety, na jiné letiště než já, ale v pátek ráno jsem ho měla připravené na oficiální projížďku trati. V tomto ohledu jsou Japonci opravdu nepřekonatelní. Už zbývá jen odzávodit.
V den závodu zkrápěl již od rána ulice Jokohamy déšť. Teplota 18°C, teplota vody 21,5°C a tedy plavání bez neoprénu. Nejhorší podmínky, jaká jsem si mohla přát. Alespoň jsem tentokrát na tuto variantu narozdíl od světového poháru v New Plymouthu byla připravená. Rozplavala jsem se v neoprénu, převlékla do suchého a snažila se před startem udržet co nejdéle v teple. Plavání bylo hrozné. V chladné vodě jsem se nemohla dostat do rytmu, když jsem nebyla pořádně zahřátá. Na první bójce to opět vypadalo jako na popravišti. Nezbývalo, než se alespoň dostat na pevn ou zem. Tam teprve začalo to pravé dobrodružství. Technická trať byla v dešti poměrně nebezpečná a celá cyklistická část velice nervózní. Jediný cíl byl nespadnout. Byla mi opravdu zima. Že máte v průběhu závodu husí kůži, se moc často nestává. Na běhu jsem byla poměrně překvapená, že jsem v daném stavu byla schopna podat solidní výkon. Od pátého kilometru jsem měla silné křeče v lýtkách a chodidlech způsobené zimou. Konečné 14. místo bylo v této situaci výborným výsledkem. Jen málo závodů v obdobných podmínkách jsem vůbec byla schopná dříve dokončit. Bojovný výkon mně přinesl i posun v průběžném hodnocení serálu mistrovství sv ěta na současnou 7. příčku. Bohužel následující závod WTS v Leedsu kvůli ME vynechávám, takže se v TOP 10 moc dlouho neohřeju. Šance opět do ní nahlednout bude poté v pátém díle seriálu v německém Hamburku.
