Jsem ráda, že bylo spravedlnosti učiněno za dost a na OH do Ria se mnou odcestuje můj osobní trenér Jiří Seidl, přestože Česká triatlonová asociace (ČTA) do poslední chvíle dělala vše pro to, aby se tak nestalo. Jsem nucena tuto událost zmínit, protože přesně vystihuje obraz současné triatlonová scény v ČR.
Tímto bych také ráda poděkovala Olympijskému výboru ČR a hlavně šéfovi mise na OH Martinu Doktorovi, že vyslyšel mou prosbu. Jako bývalý velice úspěšný reprezentant rozumí, jak moc je důležité mít po boku osobu, které můžete bezmezně důvěřovat a která pro vás udělá vše potřebné.
Pan Jiří Seidl mě “objevil” na jednom místním triatlonovém závodě v roce 2001. Roku 2002 jsem pod jeho vedením vstoupila do juniorské reprezentace ČR, kde jsem postupně přes kategorii do 23 let přešla do kategorie dospělé, v níž reprezenutji ČR dosud. Po úspěšném ukončení magisterského studia na PřF UK jsem se v roce 2009 díky vzájemné dohodě poprvé “vydala do světa”. I přes veškeré úspěchy, které jsem do té doby na poli triatlonu nasbírala, J. Seidl nebyl z těch ješitných lidí, který by bránil mému výkonnostnímu růstu tím, že by mě nesmyslně držel v ČR, zatímco by nám za hranicemi ujížděl vlak. V současné době trénuji v mezinárodní skupině pod vedením kanadského trénera J.Filliola. Hlavním důvodem je, že v ČR není možno takto kvalitní podmínky pro přípravu vytvořit. Trénuji s řadou medailistů z veškerých světových i evropských akcí. Každý den v takové společnosti je novou výzvou v osobním růstu. J.Seidl je s J.Filliolem v úzkém kontaktu. Je obeznámen s tréninky a tréninkovými ukazateli a v době, kdy trénuji sama v ČR jsem pod jeho dohledem. Na náklady našeho společného zaměstnavatele CSMV a z velké části taká na náklady mé vlastní se J.Seidl letos zúčastnil všech závodů WTS vyjma WTS Gold Gold Coast. Jeho přítomnost považuji za bezpodmínečnou pro to, abych se mohla koncentrovat pouze na závod a na podání co nejlepšího výkonu. Jeho účast není pouze o tom, aby někde stál se stopkami. Pomáhá mi rovněž jako mechanik, se zavazadly, logistikou a dalšími věcmi. Oproti tomu reprezentační trenér J.Řehula se letos ani neobtěžoval žádné reprezentační akce zúčastnit. V uplynulých dvou letech mě také vyřadil z veškeré emailové konverzace a nezaslal ani informace pro účastniky ME či MS, které obdrželi všichni ostatní závodníci. Proto už samotný návrh ČTA, že se mnou do Ria odcestuje reprezentační trenér J.Řehula, mi přišel velice bizarní. Ano, situace by byla jiná, kdyby se kvalifikovalo více závodníků z ČR. Je mi jasné, že kapacity doprovodu jsou omezené a každý v dějišti her nemůže mít vlastního trenéra. Tato situace by se musela řešit jinak. Vzhledem k tomu, že jsem se však do Ria kvalifikovala jediná, šlo jen o další znepříjemnění cesty a startu na OH ze strany ČTA. To, že se nikdo jiný na OH nekvalifikoval, je v první řadě rovněž chyba ČTA, ale to by vydalo na další samostatnou kapitolu mého vyprávění.
Děkuji Jiří!