Dnešní vyprávění začnu trochu ze široka. 12. července byla na slavnostním plénu oficálně schválena nominace ČR pro Olympijské hry v Rio de Janieru. Jsem ráda, že se mé jméno vyskytlo spolu s dalšími 105 závodníky na soupisce pro Rio a má nominace na Hry byla oficiálně potvrzena.V rámci kuriozit výpravy se v médiích vyskytlo, že jsem druhá nejlehčí účastnice výpravy po maratonkyni Evě Vrabcové Nývltové. Týden po Stockholmu bych již byla Evě asi větší konkurencí :).
Uplynulých 14 dní nebylo vůbec jednoduchých. Mé zdravotní obtíže přetrvávaly celý následující týden po závodě. Nebyla jsem schopna absolvovat tréninky, protože jsem dlouho nemohla přijímat kvalitní stravu a neměla tak potřebnou energii. Dokonce jsem v jednu chvíli zvažovala zrušit cestu do Hamburku. Závodní srdce však nakonec opět zvítězilo. Bitva o body je totiž neúprosná a velice by mě na konci roku mrzelo, kdybych právě kvůli absenci v tomto závodě vypadla z elitní desítky.
závodní “drive” jsem přeci jen postrádala. Rozdíl mezi Stockholmem a Hamburkem byl obrovský. Před Stockholmem mně již ve čtvrtek “cukaly nohy” a nejraději bych již byla na trati. Oproti tomu v sobotu ráno jsem se v Hamburku probudila s pocitem, že bych nejraději celý den strávila v posteli. Bojovat proti světové špičce, když není člověk 100% fit, není nikdy jednoduché.
Plavecká část je v Hamburku specifická. Start a cíl nejsou na stejném místě, proto je první bójka zhruba o 100m blíže než obvykle. To s sebou přináší nadstandardní boxerskou vložku. Ta byla dnes hodně agresivní. I přes to jsem z vody vylézala na solidní pozici. Excelentním depem jsem se posunula ještě vpřed a na kolo skákala po boku hlavní favoritky Gwen Jorgensen. Bohužel i to bylo o cca. 5-10s pozdě. Marně jsme se snažily dojet vedoucí sedmi člennou skupinu. Naopak v následujícím okuhu nás pohltil obrovský balík, který čítal téměř veškeré startovní pole. Rychle jsem vyklidila pozice a stala se pasažérem, protože už na kole jsem cítila, že to dnes není ono. Na úzké technické trati bylo takové množtví lidí poměrně nebezpečné, zcela dezorganizované a ztráta na čelo rychle narůstala až na téměř cleou minutu. Když jsme se konečně dostaly na běh, oddychla jsem si, že jsem se vyhnula všem kolizím. Prvních cca. 500m jsem musela téměř vysprintovat, abych se dostala na čelo naší stíhací skupiny. Pak už to nepřestalo bolet :). Žádná lehkost z běhu, prostě zase jen běh na morál. Konečné 16. místo není zdaleka můj nejlepší výsledek, ale ani né ten nejhorší. Po uplynulých dvou týdnech ho musím přijmout s pokorou. Bojovala jsem až do cíle a v závodě, kdy bylo 20 závodnic naskládaných v cíli v jedné minutě, to mohlo dopadnout i mnohem hůř. V tomhle je sprint neúprosný.
WTS Hamburg – 16. místo
