První letošní závod je za mnou. Po viróze na přelomu ledna a února bylo poměrně obtížné vrátit se do zaběhnutého tréninkového rytmu. Před úvodním závodem jsem tak neměla žádná velká očekávaní
a samotný vývoj závodu mě příjemně překvapil.
Některé TOP závodnice s jistou letenkou do Ria sice tento závod vynechávaly, to však rozhodně nesnižovalo kvalitu startovního pole. Spousta lidí se snaží “honit” olympijské body na poslední chvíli, silné velmoci mají své interní kvalifikace, takže je každý ze současných závodů velice nabitý.
Plavecké bitky jsem přes zimu opravdu nepostrádala. Tentokrát jsem se s melou obstojně vypořádala a z vody vylézala zhruba 30s za první závodnicí po boku velmi silných závodnic (Stimpson, Norden). Během prvního okruhu jsme smazaly ztrátu na čelo a utvořily vedoucí cca. 25ti člennou skupinu. Ve více lidech však začala spolupráce váznout a zezadu nás dotahoval silný balík, kterému vévodila olympijská vítězka z Londýna Nicola Spirig. V předposledním cyklistickém okruhu se to bohužel podařilo. Rázem nás na čele bylo přes 40 a technická trať začala být hodně nervózní. Snažila jsem se neustále držet v popředí balíku. Ani to však nepomohlo. Cca. 500m před depem jsem uslyšela křik
a skřípění brzd a v tu chvíli mě někdo ze zadu také sestřelil. Když jsem vymotala sebe i kolo z hromady dalších, zjistila jsem, že mám spadlý řetěz. Do depa už to bylo opravdu kousek a přestože jsem dopadla na hlavu a hořela mně levá tvář, ruce a hlavně nohy jsem měla obě dvě, takže jsem se rozhodla pokračovat. Bohužel můj skvěle rozjetý závod tím v podstatě skončil. Najednou jsem nabrala přes 40s ztráty a vyrážela do běžecké části skoro poslední z naší skupiny. Nemusím asi říkat, že v tu chvíli byla moje motivace na bodě mrazu. Místo reálného boje o TOP 5 jsem měla před sebou jen dlouhých 10km. Postupně jsem se propracovávala dopředu a v cíli z toho bylo nakonec 14. místo. Jedná se o solidní začátek sezóny, ale vzhledem k vývoji závodu to pro mě znamená také veliké zklamání. Alespoň jsem se však utvrdila, že můj trénink směřuje správným směrem. Příště tedy znovu a lépe! A bez karamobolů! Kolo i já jsme utrpěly naštěstí pouze povrchová zranění. Než vyléčím šrámy a podlitiny v obličeji, připomínající oběť domácího násilí, budu muset na nějaký čas zapomenout na kariéru modelky 🙂