Další kolo WTS nás zavedlo pro změnu do Asie. Jokohama je již tradiční destinací seriálu WTS, ale vzhledem k několika zraněním jsem tu závodila teprve podruhé. Obecně závodím v Asii ráda, ale taky se snažím, aby byl můj “výlet” co nejkratší a já tam nemusela strávit delší dobu, než je nezbytně nutné. Přeci jenom jiný kraj, jiný mrav, což o Asii platí obzvlášť. I když mám ráda rýži, většinou zde trpím nedostatkem západní stravy.
V den závodu se po slunečných dnech opět radikálně změnilo počasí. Vypadalo to, že déšť nehodlá jen tak ustat. Opět jsem měla výhodu velice nízkého startovního čísla a postavila se na samotný kraj startovního mola. Bohužel tentokrát má taktika vůbec nevyšla. Stále ještě trochu v útlumu ze sedmihodinového časového posunu jsem postrádala jakoukoli startovní rychlost a záhy ztratila dobrou pozici. Tentokrát jsem si plaveckou část opravdu “užila” v té největší mlýnici. Suverénně nejrychlejší první depo mě však posunulo výrazně vpřed a já se ocitla v silné cca. 10ti členné skupině. Poměrně brzo jsme dostihly vedoucí skupinu. Jestliže v Kapském městě bylo nutné vyvarovat se karambolům, zde nutnost za deště exponenciálně vzrostla. Závod doprovázelo mnoho pádů. Ale také se jelo až moc opatrně, takže nás ze zadu v předposledním okruhu dostila druhá část startovního pole. A byl tu opět běžecký závod. Ani zde nebyl můj běžecký výkon excelentní. Sama však dobře vím, že je potřeba přitrénovat. Už se těším, až budu moci za dva týdny po WTS Londýn zařadit do programu konečně zase pořádný tréninkový blok před letní porcí závodů.