Musím přiznat, že závod v Kapském městě se mi hodnotí poměrě obtížně. Až do 5.km běhu to byl úplně super závod, takže konečné 16.místo bylo trochu rozpačité. Jak to tedy celé probíhalo?
Z Austálie jsem se přesunula přímo do Jihoafrické republiky do osvědčené destinace, studentského města Stellenbosch, které se nachází zhruba 30km od Kapského města. Jak to mezi závody bývá, času na kvalitní trénink bylo velmi málo. Takže šlo spíše o řádnou aklimatizaci, doléčení střevních obtíží a už jsem zase oblékala závodní dres. ITU se v loňském roce nepoučila, opět vyvstaly problémy ohledně velmi studené vody. Konkrétně 11.6C. Podle pravidel ITU by se již pod 13C měla plavecká část rušit. To si však nikdo v mistrovském závodě nevezme na triko. ITU tedy došla ke stejnému kompromisu jako loni a plavání se zkrátilo na jeden okruh, tedy 750m. Nutno ještě podotknout, že během cca. 10ti denního pobytu v JAR panovalo krásné slunečné počasí s teplotami přes 20C. Ale jak to tak bývá, v den závodu bylo zataženo, lehce sprchlo a teplota dosahovala pouze 16C. Ani dominanta města – stolová hora nebyla vidět.
Nízké startovní číslo 5 mi umožnilo postavit se na startovním mole hned vedle tréninkové kolegyně a vynikající plavkyně, Katie Zaferes, která nastupovala s číslem 1. Moje volba se osvědčila. Opouštěla jsem ledovou vodu okolo první desítky a vyhla jsem se většině strkanic. Rychlé depo a já se ocitla na kole hned za vedoucí pěticí. Cyklistickou část však zcela změnila olympijská vítězka z Londýna Nicola Spirig, která zezadu přivezla téměř celý zbytek startovního pole a brzy se utvořila velká cca. 40ti členná skupina. V tu chvíli bylo nejdůležitějsí se na technické trati hlavně vyhnout veškerým karambolům. Kolo bylo obtížné, bylo však jasné, že rozhodovat se bude až na běhu. Nejrychlejší jsem měla i druhé depo a do závěrečných 10km jsem vybíhala první se Spirig v zádech. I na běhu se však brzy utvořila nezvykle velká čelní skupina čítající 10-15 závodnic. Běželo se mi zpočátku dobře a věřila si na dobrý výsledek v TOP 10. Bohužel cca. na 5km mě potkala krize a já z vedoucí skupiny odpadla. Zbývajících 5km jsem si opravdu neužívala a v posledním kole ještě ztratila dvě pozice. S tím jsem tedy nemohla být spokojená. Celý závod jsem se však pohybovala vpředu, udělala vše pro dobrý výsledek a prostě to tentokrát nevyšlo úplně podle mých představ. Také se již hodně projevuje únava, protože v celém závodním poli nebyl nikdo, kdo dosud absolvoval tolik závodů jako já. Ba naopak v první desítce se objevily zejména “čerstvé” závodnice mající za sebou pouze jeden nebo dokonce žádný závod. Nebyl to tedy rozhodně špatný výsledek, ale ani excelentní. Jedním z největších pozitiv se také stal fakt, že jsem si tentokrát nic nezlomila (zlomený prst na noze v loňském roce), a mohu pokračovat v rojeté sezóně dle plánu.