Auckland byl pro mě velice specifický závod, protože jsem se opravdu cítila, jako kdybych závodila “doma”. Omezené finanční prostředky na přípravu mi nedovolily přemístit se do drahých hotelů ve středu velkoměsta. Zůstala jsem tedy v zabydleném apartmánu v Hobsonville, cca. 20km od Aucklandu. Byla jsem tak stranou veškeré předzávodní nervozity, což bylo určitě plus.
Jako již tradičně v Aucklandu byla teplota vody na hranici použití neoprénů. V den závodu rozhodčí oficiálně naměřili 20,5C, takže se plavalo bez nich. Z vody jsem vylezla zhruba 50s za první na ideálním místě v obležení silných cyklistek. To bylo také hned od začátku cyklistiky znát. Měly jsme co dohánět a tempo bylo opravdu vysoké. Ve třetím okruhu jsme dostihly první skupinu. Ani potom však tempo nepolevilo a těžká trať znamenala, že na běh rozhodně nešel nikdo čerstvý. Díky nejrychlejšímu depu jsem si necelý kilometr užívala vedení v celém závodě, dokud se kolem mě neprohnala bezkonkurenční Gwen Jorgensen. Brzo poté mě dostihla také tréninková kolegyně Katie Zaferes a domácí Andrea Hewitt. Spolu jsme absolvovaly několik dalších kilometrů, až se i Katie dokázala odpoutat. Zhruba 3km do cíle jsem tak zůstala sama s Hewitt v boji o bronz. Při náběhu do posledního kola se Hewitt zastavila v penalty boxu a já měla rázem 15s k dobru. Podle hesla: “Teď, nebo nikdy!” jsem zkusila přidat, ale moc dlouho mně to nevydrželo. Hewitt mohutně povzbuzována domácím poblikem tvořícím bouřlivou atmosféru kolem běžecké trati a silně motivována vidinou podia, jakožto novozélandskou vstupenkou na OH v Riu, mě necelý kilometr před cílem doběhla a já se nezmohla na odpověď. V tu chvíli jako kdyby to mé nohy totálně vzdaly a já měla dost co dělat vůbec se dostat do cíle. I když by někdo mohl namítnout, že 4. místo musí být zklamáním, pro mě to v tu chvíli rozhodně neplatilo. Byl to jeden z mých dosud nejtěžích závodů a já v něm podala své maximum. Neudělala jsem nikde žádnou chybu, prostě jen ten den byly tři soupeřky lepší. Jsem ráda, že jsem prodala to, na čem jsem v zimě tvrdě pracovala. Spekulacím, co kdybych vynechala SP New Plymouth a raději se soustředila na Auckland, bych se také raději vyhnula, protože si myslím, že to pro mě byla ta nejlepší příprava. A věřím, že na mě přeci jen ještě někdy to podium čeká.