Konečně nastalo trochu klidnější období, kdy jsem měla čas zavřít dveře za uplynulou sezónou. Sezóna to byla rozhodně úspěšná a na začátku roku by se mi o ní ani nesnilo. Nepříliš vydařený start do nového roku způsobený zdravotními problémy mi evokoval černější myšlenky, než 11. místo ve finále seriálu mistrovství světa. Ale vezmu to postupně. Nebýt trpělivosti trenéra, asi bych nebyla schopná naskočit hned zkraje opět do závodního kolotoče. Velice dlouho mi po nemoci trvalo, než jsem se jakž takž srovnala ve vodě, a ani první běžecké a cyklistické kilometry nebyly zadarmo. Když přišly první závody, byla jsem ve slušné formě. Jenže přišel první pád na kole a s ním i dva dost podprůměrné výsledky v úvodních dvou světových pohárech, protože s naraženými žebry se dost dobře závodit nedalo. Opět nezbývalo nic jiného, než být trpělivá. Naštěstí se žebra umoudřila před ostrým startem světové série a já zahájila v Aucklandu 14. místem. Následoval přesun do Afriky a zase jedna rána, když jsem si při závodě zlomila prostředníček na levé noze. Trpělivost, nebylo to tu už? Následovala nucená běžecká pauza a stornování závodu v Jokohamě. Za pět týdnů jsem však už znova stála na startu a bez velkého očekávání zajela v Londýně jeden ze svých nejlepších závodů. Ve finiši jsem porazila dosud vedoucí ženu seriálu mistrovství světa a skončila v TOP10. Přišla příprava na Evropu a také jediný závod, který bych nejradši z celého roku vyškrtla. Připravená jsem byla výborně, což potvrdilo 8. místo následující víkend v Chicagu, bohužel psí počasí mi na ME v Kitzbühelu nedovolilo dokončit. Větru a dešti neporučíš. Po Chicagu přišel velký útlum i nemoc, takže následující závod v Hamburku byl těžký průměr. Rychlá otočka doma pro mistrovský titul a hurá na vysokohorské soustředění do Font Romeu. To se opravdu vydařilo a v následujícím velice těžkém trojbloku jsem z něho vytěžila maximum: vítězství na EP v Karlových Varech, 14. místo ve Stockholmu a na závěr již zmíněné 11. místo v Edmontonu, kdy desítka byla doslova na dohled. V konečném součtu 12. místo v seriálu mistrovství světa a jednoznačná spokojnost. Na podzim ještě třešnička na dortu v podobě pódia na světovém poháru a zasloužená dovolená. V olympijském žebříčku přezimuju na 5. místě, takže se mi bude příjemně usínat. Olympijská kvalifikace je sice ještě dlouhá, ale toto je velice slibná výchozí pozice.
Ani jsem se nenadála a příprava na sezónu 2015 už je v plném proudu. Do konce roku mě ještě čeká soustředění v Portugalsku a hned na začátku ledna odlétám na delší dobu do teplých krajin.
Ráda bych v tuto chvíli poděkovala všem, bez kterých by nebyla moje sezóna možná. V první řadě rodině a přátelům za dlouhotrvající podporu, oběma trenérům J. Filliolovi i J. Seidlovi, kteří to se mnou nemají vůbec lehké. Samozřejmě všem sponzorům, protože bez jejich pomoci už bych dávno nebyla schopná v elitním sportu setrvat. A také vám všem čtenářům a fanouškům, kteří mě dodáváte sílu i motivaci.