Tak prý sedmý titul. Žádná česká žena jich tolik ještě neshromáždila. Tak zase jeden primariát. Pěkně se to poslouchá. Za titul jsem samozřejmě ráda, ale není to rozhodně nejdůležitější závod sezóny a popravdě mi přijde, že úroveň MČR dost upadá. Tím se rozhodně nechci dotknout žádné ze soupeřek, míním tím podmínky samotného mistrovství. Kde jsou ty časy, kdy jsem titul vybojovala na Staroměstském náměstí nebo na „domácí“ půdě v&nbs p;Brně v bouřlivé atmosféře nespočtu diváků. Přála bych si, aby alespoň v závodě, který se honosí titulem Mistrovství České republiky, panovaly trochu důstojné podmínky. Společný start s muži nepovažuji za šťastný, zvláště když je následně na kole zakázáno hákování, postrádám v tom jakýkoli smysl. Finanční odměny, které v ženské kategorii nedosahují ani poloviny odměn mužů, to je výsměch a diskriminace.
Samotný závod probíhal hladce. Chtěla jsem si zajistit titul s co nejmenší námahou, protože po měsíci, kdy jsem absolvovala 4 závody, jsem už byla poměrně unavená. Přestože jsme startovaly s muži, utvořily jsme si ve vodě poměrně brzy vlastní skupinku, kterou táhla Jitka Šimáková. Z vody jsme vylezly čtyři, ale hned v prvním stoupání jsme bohužel ztratily Báru Hlaváčovou. Cyklistická trať byla zvlněná a ve třech se nám pěkně spolupracovalo. Na běhu jsem si nastavila své tempo a soup eřkám se rychle vzdálila. Jak jsem již zmínila, jsem ráda, že jsem si zajistila další titul mistryně republiky. Nyní se však hlavně těším na třítýdenní vysokohorské soustředění ve francouzském Font Romeu. Cítím, že před závěrečným blokem závodů je potřeba pořádně přitrénovat.