Zakončením mé novozélandské mise byl první závod série mistrovství světa (WTS) v Aucklandu. Jsem velice ráda, že se během uplynulých 4 týdnů dala má žebra konečně do pořádku a já mohla zase jednou nastoupit na start zdravá. Už prvním malým vítězstvím byl fakt, že jsem po velice dlouhé době neoplývala žádným tejpem.
Pro letošní rok se změnila pravidla WTS a do konečného pořadí se započítává 5 závodu plus finálový závod v Edmontonu (Grand Final). To v podstatě nutí nejlepší závodníky nastoupit k většině závodů, chtějí-li pomýšlet na dobré umístění v konečném celkovém pořadí. Na startu v Aucklandu se tak sešla opravdu velká konkurence. Kromě zraněné obhájkyně mistrovského titulu Non Stanford chyběly z první dvacítky jen dvě závodnice.
Úvod plavecké části se mi vydařil. V druhém okruhu jsem však v mele zbytečně ztratila několik cenných pozic a vteřin. To mě odsoudilo ke stíhací jízdě hned na začátku cyklistické části. Ta byla tentokrát úspěšná, v předposledním okruhu jsme dostihly první skupinu. Konečně jsem tak jednou zase vybíhala po boku nejlepších. Můj běžecký deficit se projevil, ale i tak mohu být s konečným 14. místem spokojená. Je to skvělá výchozí pozice do dalších závodů WTS.