ak už jsem psala v jednom z předchozích příspěvků, už na polovině cesty mezi Hronovem a Náchodem jsme v podstatě byla na bílých slunečných plážích v Thajsku. Hned druhý den ráno jsem odlétala na zaslouženou 14-ti denní dovolenou. Po mnoha letech opravdovou dovolenou, kam se mnou necestovalo ani kolo, ani běžecká obuv, ale pouze bikiny. Thajsko rozhodně nezklamalo. Spousta nezapomenutelných zážitků, překrásných míst a také výborná kuchyně. Prostě ideální relax na načerpání nových fyzických i psychických sil do nové sezóny.
Po návratu z dovolené mě čekal již tradiční „ doktorský“ týden. Tedy doba, kterou jsem z velké části proseděla v čekárnách lékařských ordinací, ať už u zubaře nebo na kožním, kde jsem si nechala odstranit podezřelá mateřská znaménka. Jelikož je má kůže často vystavena přímému slunečnímu záření, rozhodla jsem se pro tuto možnost, abych předešla ohrožení rakovinou kůže. Na tyto důležité kontroly prostě jindy není čas. V tuto dobu je člověk dokonce rád, že čeká na vyšetření o pár minut déle, protože jinak by nestihl dočíst hrozně napínavou kapitolu v detektivce, popř. velmi „důležitý“ článek v časopise.
Volna tedy bylo dost. Abych se do zpět do formy dostala co nejrychleji, rozhodla jsem se pro týden strávený v Krkonoších, konkrétně na Benecku, kde mám perfektní celoroční zázemí u blízkých přátel. Byl už sice konec listopadu, takže se vrcholky hor rychle začínaly halit do bílé pokrývky, na najíždění
a naběhání prvních kilometrů to bylo naprosto ideální.
Nyní příprava pokračuje v domácích podmínkách. Ježíšek ke mně letos dorazil o celých dvacet dní dříve, už 4.prosince, a přinesl zbrusu nové horské kolo Elite Super HPC Race 29. Velký dík patří firmě Cube a také CSMV, bez jehož pomoci by ke mně Ježíšek nedorazil. Jakmile teploty spadnou k bodu mrazu je horské kolo nejlepším možným tréninkovým parterem, protože na silničním kole se v tuto dobu moc jezdit nedá.
