Poslední říjnová sobota ve východních Čechách patřila tradičně populárnímu běhu Hronov – Náchod. Po roce pauzy jsem se opět postavila na start. Uplynulé dva týdny již byly v off season režimu, takže se rozhodně nedal očekávat nějaký super výkon. Samozřejmě jsem se však nechala unést atmosférou a po startu vypálila jak splašená. Na tuto školáckou chybu jsem doplatila velice brzy. Už na druhém kilometru mně laktát stříkal i ušima a já věděla, že to do cíle bude ještě dlouhá štreka. Zhruba na třetím kilometru jsem ztratila ambice bojovat o nejvyšší příčky a rozhodla se závod si pořádně užít bez enormní fyzické námahy. Musím říct, že to se mi opravdu povedlo. Myšlenkami jsem už byla na dovolené, kam jsem odlétala hned v neděli ráno. Krásné počasí, které bylo posledním dozvukem babího léta, mi evokovalo slunce a moře, na které jsem se tak těšila. Přestože jsem zdejší závod po prvé nevyhrála, odešla jsem s velmi dobrým pocitem konce úspěšné sezóny. V cíli na náchodském náměstí jsem po dlouhé době měla možnost vidět skoro celou rozvětvenou rodinu, což byla velice milá třešnička na dortu.