Musím uznat, že závod ve Varech, turistika v Praze a následná cesta zpět do Španělska mi vzala víc sil, než bych si přála. Další závod záhy klepal na dveře a já se rozhodně necítila úplně svěží.
Tentokrát jsem se po třech letech opět postavila na start francouzské ligy. Prvním kladem bylo, že jsem si tentokrát nic nezlomila :).
Závod se konal ve městě Sartrouville, cca. hodinu jízdy od Paříže. Super bylo, že nás z naší tréninkové skupiny závodilo šest, takže jsme mohli cestu absolvovat společně a o zábavu tak bylo opět postaráno. Závody francouzské ligy jsou proslulé svou rychlostí, špičkovým závodním polem a v neposlední řadě také ošemetnou cyklistikou. Zkrátka jsou tím nejlepším možným tréninkem.
Nečekala bych, že mě po deseti letech závodění ještě dokáže něco překvapit. Ponton uprostřed řeky, na který se před startem musí doplavat, jsem však ve své kariéře opravdu ještě nezažila. Jedná se o divácky velice atraktivní záležitost. Jedinou nevýhodou je, že nejlepší týmy nastupují na ponton jako první a pokud není ideální letní počasí, hrozí před startem závodníkům nepříjemný chlad. Náš tým nastupoval do závodu hned jako druhý, takže na pontonu jsme se snažily zahřát veškerými možnými způsoby, ať již poskoky, či protahováním. Plavání dle předpokladu dominovaly nejrychlejší plavkyně současnosti Lucy Hall a má tréninková kolegyně Carol Routier. Já jsem se držela na konci hlavního balíku. Bohužel osudný moment v depu, kdy jsem se nechala vyvést z koncentrace naším týmovým manažerem a nemohla si zapnout přilbu, mě odsoudil do stíhací skupiny. Byla to velká škoda a jen a jen moje vlastní chyba, kterou jsem se připravila o daleko lepší výsledek. Solidní kolo a běh byly výborným tréninkem, ale běžecké manko je stále hodně znát. Náš tým letos zatím ještě ani v jednom závodě nechyběl na podiu a bylo skvělé, že ani tentokrát tomu nebylo jinak.