Po roce pauzy návrat na evropské podium!
Cesta do Turecka začala poměrně nepříjemným úterním ranním letem z Brna. Odlet v 5h znamená být ve 3h na letišti a když k tomu připočítám téměř 200km dlouhou jízdu z Náchoda, rozhodně jsem nezvládla svých obvyklých 8h spánku :). Naštěstí jsme po příletu měli stále tři dny, abychom dospali spánkový deficit.
Když se v posledním týdnu odhlásila ze startovní listiny vítězka posledního závodu WTS Non Standford, bylo náhle závodní pole ještě více otevřené a na medaili mohl dosáhnout opravdu kdokoli.
Jako vždy bylo potřeba položit kvalitní základ v úvodní plavecké části. Bez překvapení nebylo, že se má tréninková kolegyně Carol Routier opět postarala o svižné tempo na špici. Podařilo se mi navázat na dobré plavecké výkony z počátku sezóny a vodu opouštěla v první skupině. Ta se na kole ustálila na 18ti závodnicích. Spolupráce však hodně pokulhávala. Já jsem poctivě odváděla práci na špici a měla trochu obavy, jak se to podepíše na mých nohách v závěrečném běhu. Tradiční rychlé druhé depo a najednou jsem byla na čele závodu. V prvním okruhu se se mnou držela francouzská závodnice Jessica Harrison, ale odpadla a já záhy vedla boj o evropský trůn. Musím přiznat, nebyl to úplně špatný pocit :). Za mnou však vykrystalizovala velice silná skupina a bylo spíše otázkou času, kdy se jí podaří můj náskok zlikvidovat. To se stalo zhruba na 6km. V daný moment bylo nejdůležitější se v ní v klidu usadit a zmobilizovat co nejvíce sil na samotný závěr. Do posledního okruhu nás vbíhalo pět a medaile byly pouze tři. Očekávaný útok přišel v posledním kopci, kdy jsme zůstaly pouze tři. Marně jsem se domnívala, že se poté tempo trochu sníží a medaile budou rozdány ve sprint finiši. Holandská závodnice Rachel Klamer už nepolevila, takže jsme „sprintovaly“ téměř 2km. Kdo mě zná, ví, že to je pro mě asi ten nejhorší možný scénář. 500m do cíle už mé nohy vůbec nespolupracovaly a já se musela spokojit s bronzem. Samozřejmě mám medaili a musím být spokojená. I přes to, že nevyšel můj sólo únik, jsem ráda, že jsem se do něj pustila… In the end, we only regret the chances, we didn´t take!
A protože chci, aby tento výsledek nezůstal osamocen, hned v pondělí se opět připojím k mé tréninkové skupině, tentokrát ve španělském Banyoles.