Můj týden skončil ve stavu, v jakém začal. A to ve stylu alá „Kalamity Jane“ :). V úterý jsem si při běžeckém tréninku udělala výron kotníku, který mi značně zkomplikoval start na MČR ve sprint triatlonu. Kdyby se závod nekonal v Brně, účast bych oželela. Samozřejmě, že jsem chtěla v závodě podat své maximum, ale byla to hlavně ostrá součást tréninku, protože jsem po WTS v Jokohamě začala těžký tréninkový blok směřující k ME.
Brno nás letos přivítalo chladným a deštivým počasím, které zrovna nemiluji. Přední kolo jsem stihla píchnout již před startem. Naštěstí díky skvělému servisu Tomáše Kočaře byla tato závada rychle odstraněna. Plavání jsem si bohužel špatně ohlídala. Na první bójce jsem byla čtvrtá. Závodnice přede mnou však vytvořila díru, kterou jsem nebyla schopná posléze sama zlikvidovat. Jó, za chyby se platí a mě tak čekala sólo jízda. Na kole jsem držela ztrátu na Radku do té chvíle, než se mi dostalo něčí číslo z helmy do přední brzdy. V tu chvíli začala má ztráta narůstat a bylo jasné, že na běhu už bude těžké ji smazat. V chladném počasí jsem se nemohla dostat do tempa a také začala cítit zraněný kotník. Musela jsem se tedy spokojit s druhým místem.