I přes výborný výsledek při závodě mě ani další cesta do Japonska nepomohla změnit můj nepříliš kladný vztah k Asii. Na můj vkus příliš mnoho rýže a málo angličtiny :).
Aby jednou náhodou nešlo něco moc jednoduše, vybalila jsem po příletu do Jokohamy kolo se zlomenou brzdovou pákou. To je jen taková „malá sranda“ v řádu několika tisíců korun, která se v zemi, kde 99% nehovoří anglicky, docela těžko shání. Dva před závodem jsem tedy měla o zábavu a zvednutí hladiny adrenalinu vystaráno. Naštěstí je to pořád ještě lepší než zlomená noha a mechanický problém se mi podařilo za pomoci neustále ochotných místních lidí včas odstranit.
Na závod jsem cestovala na poslední chvíli hlavně z finančního důvodu. Byl to sice trochu risk a před závodem jsem se po dlouhé cestě a díky časovému posunu cítila hodně špatně, ale nakonec v hodinu H (pro mě dost neoblíbenou brzkou 8 ranní) vše klaplo.
Teplota vody 17,5°C znamenala opět plavání v neoprenu. Hned po startu jsme dokázala využít dobré výchozí pozice a u prvních bójek byla v první pětici. V druhém plaveckém okruhu jsem ztratila pár míst, protože jsem obeplavala bóje delším vnějším obloukem. To však nezměnilo nic na tom, že jsem opět opouštěla vodu v první skupině. Na kole se brzy zformovala 13ti členná vedoucí skupina. Tempo bylo poměrně vlažné, takže nás v osmém, předposledním, okruhu dostihla druhá skupina a na běh vybíhalo téměř celé startovní pole pohromadě. Já jsem tentokrát začala poměrně zostra a cca. 1km si užívala „své chvíle slávy“ na 2.- 3. pozici :). Samozřejmě jsem věděla, že dané tempo nejsem schopná akceptovat po celých 10km, ale vytvořila jsem si tím velice výhodnou pozici do zbylé části závodu. Ke konci prvního okruhu mě předběhla pozdější vítězka Gwen Jorgensen spolu se dvěma dalšími závodnicemi. Ke mně se nakonec přidala bývalá tréninková kolegyně Kate Roberts a bok po boku jsme běžely téměř celý závod na 6.-7. pozici. V závěru se mi podařilo zmobilizovat zbytky sil a stupňovaným tempem Kate setřást. Chtěla jsem se vyvarovat dalšímu sprint finiši, což se mi povedlo.
Po třech letech jsem se 6. místem konečně dokázala vrátit do Top 10 WTS a s nejlepším dosavadním výsledkem v sérii musím být spokojená. Současný bodový zisk v průběžném hodnocení WTS jsem po třech závodech zaokrouhlila na rovný 1000 a poprvé v životě mi v průběžném pořadí patří 10. příčka. V ideálním případě a ideálním průběhu sezóny bych chtěla být této příčce co nejblíže také na konci celého seriálu.