Po závodě v Clermontu jsem se snažila rychle otřepat a vrátit zpět do tréninku. Bohužel se to vůbec nepovedlo a s prvním tréninkovým dnem jsem se dostala do stavu „completly dead“. Takže v úterý jsem pro změnu trhala osobní spánkové rekordy místo tréninkových. Můj nový osobáček tak dělá něco přes 15h spánku a opuštění vyhřáté postele ve dvě hodiny odpoledne. Velkou chuť do víkendového závodu jsem rozhodně neměla. Zprávu od lékaře však také ne, takže jsem se již bez sankcí nemohla ze závodu odhlásit.
V pátek po poledni jsme pořádně zatížili auto z půjčovny, když jsme do Fordu Focus nacpali tři lidi a tři kola. Spolu s dalšímu dvěma tréninkovými partnery jsem se vydala na cestu do něco přes dvě hodiny vzdálené Sarasoty. Připadala jsem si spíš jako řidič a tzv. holka pro všechno, ani mi nepřišlo, že jedu závodit, což bylo v danou chvíli určitě výhodou.
Sobotní start byl až odpoledne. Závodní pole oproti minulému víkendu trochu prořídlo a díky novému ITU Points List systému, kdy došlo ke změně započítávání výsledků závodů, jsem se vyšplhala na pozici nasazené jedničky. S číslem dvě šla do závodu Radka Vodičková a já se rozhodla zvolit místo na startu vedle ní, dobře si vědoma jejích plaveckých kvalit v neoprenu. Bohužel se nám nepodařilo skočit do noh nejlepší plavkyně Sarah McLarty. Z druhé strany závodního pole se dopředu dostaly mé tréninkové kolegyně a my opustily vodu se ztrátou. Vpředu se ihned utvořila velice silná skupina, které vládla má tréninková kolegyně Alicia Kaye. Věděla jsem, že naše šestičlenná skupina oproti ní nemá nárok. Při příjezdu do druhého depa tak naše ztráta činila více než 2,5min. Po nemoci jsem nevěděla, co mohu od svého běhu očekávat, protože na kole jsem se docela trápila a rozhodně nepodala plnohodnotný výkon. Rozběhla jsem tak závěrečných 10km s rozvahou bez velkých ambicí, protože podium se zdálo nedosažitelné. Postupně jsem však smazávala ztrátu na závodnice přede mnou a na začátku posledního okruhu jsem již běžela na třetím místě. Za zády jsem si však celou dobu „vezla“ kanadskou závodnici, medailistku z posledního MS do 23let. Naštěstí mi zbylo dost sil do finiše a mohla jsem se postavit na stupně vítězů spolu se svými dvěma tréninkovými kolegyněmi P. Findlay a C. Routier.
Na cestě zpět nám tak do pěkně zaokrouhleného počtu 3 pasažéři, 3 kola, přibyly i 3 medaile, takže docela povedený víkend.
Nyní je na čase vrátit se konečně zpět do plnohodnotného tréninku, abych byla co nejlépe připravena na první závod světové série, který se koná za tři týdny v Aucklandu.