Jeden z mých oblíbených citátů na úvod pěkně vystihuje můj momentální stav, kde se po 4 týdenním volnu nachází moje výkonnost. Volno je však důležitá součást každoročního tréninkového cyklu, neboť lidský organismus není schopen podávat 365 dní v roce mistrovské výkony. Je nutné nechat tělo (často i mysl 🙂 ) odpočinout, aby obnovilo své vyčerpané zásoby a mohlo se s novým elánem pustit opět do práce. Je to doba, kterou většina z nás toužebně očekává v naději, že vyměřený čas bude trvat déle než tytéž čtyři týdny strávené na soustředění :). Opak je pravdou, než se člověk naděje, volno je pryč. Zrovna tak tomu bylo v mém případě i letos.
Nejprve jsem strávila úžasných deset dní na Novém Zélandě. Kromě spousty nádherných pláží byl jednoznačným vrcholem mého cestování výlet do Národního parku Tongariro a výstup na nižší sopečný vrchol Mt. Tongariro (1967m). O zdolání vyššího vrcholu Mt. Ngauruhoe, známé jako hora Osudu z trilogie Pána prstenů, mě připravila má „chabá“ vysokohorská vybavenost. Přeci jen žabky ani bikiny v mém zavazadle nebyly pro výstup souvislou sněhovou pokrývkou ideální :), ale kvalitní tréninkové botky Asics Gel-DS Trainer ho zvládly na výbornou.
Druhou část volna jsem strávila především doma v Náchodě. Kromě nezbytných každoročních návštěv všech lékařů jsem konečně zase měla čas strávit cenné chvíle v okruhu své rodiny a nejlepších přátel a vynahradit jim řadu zmeškaných akcí v průběhu roku. Došlo i na přijetí a ocenění mých sportovních výsledků u pana starosty na náchodské radnici. Tímto bych ráda ještě jednou poděkovala panu starostovi J. Birkemu, paní místostarostce D. Benešové a celé městské radě za vřelé přijetí! Ať jsem kdekoli na světě, Náchod vždy byl, je a bude místo, kam se stále nejraději vracím. Nyní jsem také konečně měla čas podniknout několik výletů do blízkého okolí (pěšky i na horském kole), přičemž jsem poznala spoustu úžasných míst, o kterých jsem dosud neměla ani ponětí. „Profesionální deformace“ mi však nedá spát a už se těším, jak nalezené lesní cesty pořádně „prověřím“ při běhu :).
Čtyři týdny opět utekly jako voda a já už zase plavu, šlapu do pedálů a běhám, zkrátka nemohu popadnout dech. A to je přeci to hlavní, proč to dělám. Abych si zase za rok mohla užít svůj měsíc volna, kterého se už od dubna nemohu dočkat :))).
