S přibývajícími ranními mrazíky a rychle se krátícími dny v Čechách, jsem se rozhodla strávit závěrečnou přípravu před finálovým závodem WTS v Aucklandu v sousední Austrálii. Doma mi chyběla potřebná motivace do těžkých tréninků. Jakmile jsem přiletěla k protinožcům, slunce i skupina udělaly své a já tak snáze zvládla několik velice kvalitních tréninkových dní. Trať v Aucklandu jsem měla možnost poznat již v loni, takže jsem věděla, že nepřipravenost se v tomto závodě krutě trestá.
Auckland nás přivítal typickým jarním počasím, pro nás výstižně pojmenovaným aprílové: vítr, déšť, slunce a zima se střídaly jako na běžícím pásu. V den závodu nám naštěstí největší město Nového Zélandu ukázalo svou příjemnější tvář. Na rozdíl od mužů jsme měly celý den krásné slunečné počasí. Teplota vody byla pouhých 14,6°C, takže o plavání v neoprenech tentokrát nebylo pochyb. Většina startovního pole se držela pohromadě. Bohužel v druhém okruhu jse nezaregistrovala, že kousek přede mnou někdo vytvořil díru, která mě stála první balík. Těžká cyklistická trať mi seděla, ale ztrátu na vedoucí skupinu se nám stáhnout nepodařilo. Běh jsem po dlouhé době napálila a od začátku se držela spolu s nejrychlejší běžkyní dne Gwen Jorgensen, které se nakonec podařilo doběhnout až na druhé místo v celkovém pořadí. Mně vysoké tempo „překvapivě“ tak dlouho nevydrželo :). V posledním kilometru se mi podařilo předstihnout ještě několik soupeřek z první skupiny a konečné 17. místo není určitě velkým zklamáním. Od vzniku WTS se jednalo teprve o mou druhou účast na samotném finálovém závodě, přičemž v roce 2009 jsem obsadila na Gold Coastu místo 18. Potvrdila jsem tedy po čtyřech letech a letošních výsledcích na ME a OH, že stále patřím do širší světové špičky.
