Po dlouhých osmi týdnech tréninku mě čekal první a poslední start před olympijskými hrami. Poprvé v seriálu WTS se jel závod v Hamburku na tratích sprint triatlonu. To byl také hlavní, proč jsem se postavila na start závodu v německém přístavním městě. Po dlouhé běžecké pauze bych ještě nebyla schopná absolvovat závěrečný běh o délce 10km.
Poslední tři vydatné týdny ve Španělsku s australskými nadějemi NSWIS byly tréninkově poměrně výživné. Ve společnosti mladých závodníků však bylo radost trénovat, protože atmosféra byla neustále velice příjemná.
Za uplynulých osm týdnů jsem měla celé dva dny volna :), takže jsem do závodu nešla úplně svěží a hodně se těšila na rozbourání tréninkového stereotypu a rychlý závod. Předpoklad rychlého závodu se více než naplnil, můj výsledek však nepatřil k zlatému hřebu večera.
V Hamburku nás přivítalo proměnlivé deštivé počasí, tedy ideální podmínky pro simulaci londýnského závodu. Do chladné vody Alster See jsme tak skákaly v neoprénech. Po necelých 10 minutách jsem se objevila při výběhu z vody na osmém místě. Perfektně zvládnutý začátek závodu a obrátka na bójích mně vynesly nejlepší plavecký výkon v životě. Absolutní spokojenost. Bezchybné první depo a rázem euforie prvního balíku. Bohužel ta netrvala dlouho. Vysoké tempo jsem na technicky náročné trati nebyla schopná akceptovat a rázem tu byl balík druhý :(. Žádná tragédie, protože tento závod jsem brala především jako velmi kvalitní trénink. Když jsem však vypadla i z druhého balíku, věděla jsem, že je něco špatně. Až po skončení závodu jsem zjistila, že jsem buď vinou práce v depu nebo tím, že jsem „vymetla“ nejednu díru v německých silnicích, absolvovala cyklistickou část se zataženou zadní brzdou:(. S tím jsem nejlepším opravdu konkurovat nemohla. Závěrečný běh byl hlavně zdravotním testem, „zda noha vydrží“. 5km zvládla, takže nyní mě čeká dvoutýdenní práce, aby v Londýně zvládla i 10km – samozřejmě, co nejrychleji!