Nic moc horšího než 30h cesta ze Sydney, den v Praze a půlnoční let do Izraele už opravdu neexistuje. Ještě když se ve 4h ráno na celnici v Tel Avivu zalíbíte natolik, abyste museli kompletně vybalit veškerá zavazadla i kolo a podstoupit před hodinu trvající kontrolu jako největší zločinec, který pašuje minimálně 2kg heroinu:-((( Že má poté následující spoj 2h zpoždění, už vás nemůže vůbec rozhodit. Aneb „Happy Travelling!“:-)))
Opravdu nevím, co bylo podnětem k uspořádánjí ME v Izraeli. Snad neznalost zeměpisu? Izrael je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie při východním pobřeží Středozemního moře. Turistické letovisko Eilat je nejjižnější město Izraele a jeho jediné spojení s Rudým mořem. Z pláže Eilatu můžete sledovat čtyři země najednou: Izrael, Jordánsko, Egypt a Saudskou Arábii. Pro vstup do okolních zemí však panují přísné podmínky a např. jordánské hranice jsou otevřené pouze od 8 do 20h a překročit je nemůžete v autě z izraelské půjčovny. Eilat je v rámci Izraele téměř izolován. Nachází se v Negevské poušti a nejbližší město je vzdálené 250km. Město tak žije hlavně z ruských turistů, kterým jsou přizpůsobeny pro našince poměrně vysoké místní ceny. Osobně bych sem na dovolenou dobrovolně určitě nejela. Jako místo konání závodu mistrovství Evropy se Eilat také neosvědčil. Rozbité silnice, pár diváků z řad převážně britských hobíků a otravné celní kontroly, jednoznačně velký krok zpět oproti předchozím ročníkům.
Dalším zpestřením pobytu byla písečná bouře, která v týdnu z čista jasna zahalila celé město. Veškerá panoramata na obzoru zmizela, ochladilo se a prach se přes netěsnící okna dostával i do pokojů. Naštěstí se den před závodem opět vyčasilo a my se na trati nemusely ještě navíc vypořádat se znečištěným ovzduším.
Před závodem převládla únava z dlouhého cestování. Přestože jsem každý den spala 11-12h, pořád to bylo málo a musela jsem ještě přes den dospávat:-)))I proto jsem vůbec nevěděla, co mohu od závodu očekávat, zda se mně podaří včas oklepat. Netradiční start odpoledne v 16h mi pomohl, že jsem získala téměř jeden den na zotavení navíc. V samotný den závodu tak můj režim vypadal následovně: ranní klus – snídaně – spánek – rozplavání – oběd – spánek:-))). Musela jsem si dát budíka, abych na 16h nezaspala:-))).
Jedno z nejlepších plavání v životě mě hned po prvním depu vyneslo do čelní 10ti členné skupiny. Ještě před tím jsem si mohla vychutnat „svůj okamžik slávy“, když jsem po dlouhém téměř 400m přeběhu do depa vbíhala pro mě velice neobvykle na druhém místě po boku J. Harisson :-))). Bohužel na kole jsem si s těžkou tratí, kdy v nás v každém ze šesti okruhů čekalo 600m dlouhé 5% stoupání, zrovna netykala a celých 40km protrpěla. To mě stálo příliš sil, abych na běhu mohla zasáhnout do boje o medaile. Nohy už nechtěly vůbec spolupracovat a já jsem byla opravdu ráda, že jsem vybojovala alespoň 5. místo. To mi přineslo rovněž cenné body do olympijského žebříčku, takže boj o postupové místo do Londýna pokračuje na plné obrátky!