Po delší době by mým stránkám neškodila zase malá aktualizace.
Pátý díl série mistrovství světa na olympijských tratích v Londýně se tak zdá být poměrně vhodný.
Než se však dostanu k samotnému závodu, měla bych krátce zrekapitulovat události uplynulých týdnů. Stříbro z Evropy mě samozřejmě naladilo na veselou notu a myslela jsem si, že i přes diagnostikovanou únavovou zlomeninu, teď už půjde vše snadno, ale šeredně jsem se mýlila. Po návratu do Davosu jsem sice začala konečně trochu běhat, ale trénink byl vždy limitován prvním zabolením v kotníku, takže neměl nikdy dlouhého trvání :-(. Jelikož byl londýnský závod pro mnoho států samotnou kvalifikací na Olympijské hry, nastala fáze velmi poctivé práce i pro mě. Jenže při jednom z posledních těžkých tréninků už moje tělo nebylo schopné danou zátěž absolvovat a zkolabovalo. Nejdříve jsem dostala chřipku, kterou jsem „rozběhala“ do nateklého kolene necelý týden před závodem, takže jsem opravdu nebyla v nejlepším stavu absolvovat nejtěžší závod své kariéry. To není nadsázka, neboť samotný olympijský závod je určitě jednodušší. Už jenom proto, že startovní pole je limitováno počtem 55 startujících a každý stát může mít na startu maximálně 3 závodníky, což vyřadí některé vynikající atlety z nejsilnějších zemí.
Ale teď už k samotnému závodu. Poměrně netradiční start ráno v 8:36 místního času provázelo „malé nedorozumění“. To když jsme byly hodinu před startem dle regulí ITU oficiálně informovány, že teplota vody klesla pod 20°C a závodit se bude v neoprénech. Mně samotné by to tolik nevadilo a byla bych spíše ráda. O to však větší byl můj šok, když jsem po rozplavání vylezla z vody a najednou se jelo tzv. „bez“. Pěkný úvod :-(.
Původně jsem si myslela, že právě dlouhé rozplavání v neoprénu stálo za mým nevýrazným plaveckým výkonem, ale s odstupem času jsem zjistila, že hlavní příčinou byl opravdu můj neutěšený zdravotní stav. Špatné plavání mě tak odsoudilo do malé skupinky na konci startovního pole, která na kole pouze zvyšovala svou ztrátu. Na běhu jsem po prvním okruhu z důvodu bolesti v únavové zlomenině po prvním okruhu odstoupila.
Rozhodně nezáviděníhodný výsledek na trati, kde se v příštím roce budou rozdávat nejcennější sportovní medaile. Každopádně to za rok bude úplně jiný závod!
I tak jsem ráda, že jsem si olympijskou trať otestovala, neboť žádná další možnost už nyní nebude. A i zdánlivě nepodstatná maličkost v den D může rozhodnout. Tam se již žádná chyba neodpouští. Poměrně technická cyklistická část, která nás zavede okolo Buckinghamského paláce, může být hlavně v případě deště zřejmě klíčová. A na malém stoupání před dlouhou cílovou rovinkou na běhu se dá čekat nejzákeřnější nástup.