Ze Sydney jsem se ve středu vydala na strastiplnou více než 30hodinovou cestu na japonské ostrovy. Po nešťastných událostech, které Japonsko tento rok postihly, ITU stálé váhá ohledně zrušení druhého závodu mistrovství světa za necelý měsíc v Yokohamě. Ostrov Ishigaki je však od hlavního ostrova velmi daleko a tak nebylo od začátku pochyb, že tento závod dostane zelenou. Ishigaki je malé rybářské městečko s poměrně vlhkým klimatem. Spousta závodníků odcestovala ze Sydney rovnou domů, takže startovní listina byla více než přívětivá a oproti Sydney jsem šla do závodu se startovním číslem 6.
Závodní štěstí mi tentokrát opravdu nepřálo. Poměrně dlouhá vzdálenost na první bójku zapříčinila neskutečnou melu na první otočce. Vše se událo velice rychle a nevím, zda jsem dostala pěstí nebo nohou, každopádně rána do hlavy byla pořádná a už jsem se z ní nedokázala vzpamatovat. V prvním momentě jsem vůbec nevěděla o světě, nebyla jsem schopná pořádně plavat a brzo jsem se začala propadat startovním polem dozadu. Když jsem přiběhla do depa, byl hlavní balík těsně přede mnou a já se ještě chtěla pokusit zachránit závod. Bohužel jak jsem naskočila na kolo, začala se mi hlava motat ještě více a nemohla jsem vůbec jet. Po prvním okruhu mě tak čekal předčasný nešťastný konec závodu.