Po světovém poháru v Mooloolabě už nebyl prostor pro nějaký zásadní trénink směrem k prvnímu závodu série mistrovství světa v Sydney. Důležitá byla hlavně řádná regenerace a jen se člověk nadál, opět nastala ladící fáze.
Sydney už podruhé hostilo závod MS na jedné z nejkrásnějších tratí celého seriálu. Kvůli stavebním úpravám před světoznámou budovou místní opery však musel být náš závod letos maličko pozměněn. Hlavní změnou bylo přesunutí druhého depa do Hyde parku.
Boj o olympijské posty se roztočil na plné obrátky a z TOP 10 se na startu neobjevila pouze zraněná Nicola Spirig. Startovní pole bylo nejnabitější od Olympiády v Pekingu.
Jelikož jsem loni bodovala pouze v jednom závodě mistrovské série, postavila jsem se na start s poměrně vysokým startovním číslem 48. Na startovním molu na mě však zbyl stále poměrně dobrý výběr a já tak mohla startovat z pravé strany spolu s několika dobrými plavkyněmi. Voda byla velice neklidná a provázely nás velké vlny. Podařilo se mi vyplavat v hlavním poli, což mě velmi povzbudilo. Bohužel záhy přišel osudný okamžik a pro mě v podstatě konec závodu. Při naskakování na kolo jsem ztratila jednu cyklistickou tretru. Hned mi v hlavě probleskly dvě možnosti. Místní těžká trať by však bez jedné tretry absolvovat nešla, takže mi nezbývalo, než se vrátit zpět pro tretru a mezitím smutně sledovat projíždějící závodnice. Tímto incidentem jsem ztratila téměř 30s a první i druhý balík, které se později sloučily, byly pryč. Ztráta našeho balíku i přes velkou snahu olympijské vítězky E.Snowsill každým okruhem narůstala a před během činila téměř tři minuty. Z druhého depa jsem se brzy začlenila do čtyřčlenné skupinky. Před otočkou do druhého okruhu mi jedna ze závodnic podtrhla nohu a já předvedla ukázkové salto v přímém přenosu. Bylo velmi těžké znovu se sebrat a bojovat, když šance na dobrý výsledek už byla dávno pryč. Nakonec jsem dokončila velice zklamána na 37. místě. I přes pád můj běh pohodlně stačil na Top 10, takže nebýt proklaté tretry, mohl závod vypadat úplně jinak :(.