Po loňském premiérovém vítězství ve světovém poháru mám na Mooloolabu jen ty nejlepší vzpomínky. Letos však byla situace před závodem nečekaně komplikovaná. Takže už jen to, že jsem se v konečné fázi mohla vůbec postavit na start, bylo malé osobní vítězství. Ještě týden před závod jsem nebyla po nehodě schopná chůze (viz. níže). Ve středu jsem se dopracovala ke klusu, avšak pouze po trávě a absolutní rovině a nad mým během tak stále visel velký otazník. Ale pravý bojovník se nevzdává :).
Rozběhlá olympijská kvalifikace letos na start přilákala velice kvalitní a početné startovní pole. Sunshine Coast nám však bohužel nabídlo svou odvrácenou tvář. Kulisou závodu tak nebyl vytoužený „sunshine“, nýbrž přívalový déšť a silný vítr. Díky němu byla plavecká část okořeněna pořádnými vlnami a můj cíl byl tedy jasný – přežít :). Ihned po startu jsem ve vodě strefila první možný výmol a rázem se ocitla vzadu startovního pole. Po proskákání vlnami jsem se začlenila do balíku, ale neměla nejmenší tušení kam přesně. Vlny velice stěžovaly orientaci a celou plaveckou část bych popsala jediným slovem „crazy“. Vodu jsem opouštěla v hlavním poli s cca. 30s ztrátou na čelo. První cyklistické kilometry tak byly hotovou stíhací jízdou, přičemž se hned v prvním okruhu utvořily dvě skupiny. V první desetičlenné nechyběl nikdo z favoritů. Naše druhá skupina pokračovala ve stíhačce. Hned na první otočce jsme bohužel při hromadném pádu ztratily několik výborných cyklistek, které by byly ochotny pracovat na špici. Když se z první skupiny rozhodly dvě závodnice o únik, ochota spolupráce ve skupině poklesla a my jsme držely stále konstantní ztrátu. Do druhého depa jsme si nakonec přivezly 2min na vedoucí dvojici a 40s na první balík. Nezbývalo, než se opět vydat na běh vlastní pěst :). Jelikož je místní kopcovitá trať velmi zrádná, nasadila úměrné tempo a v polovině běžecké části byla velice překvapena, že stahuji i náskok na dvojnásobnou mistryni světa Emmu Moffat. V každém okruhu jsem se propracovávala dopředu. Na poslední obrátce 1200m před cílem jsem dostihla závodnici na 4. místě a rozhodla se s ní takticky držet až do cíle, neboť boj o medaile už byl v tuto chvílí přeci jen nemožný. Ve sprint finiši jsem bohužel 4. místo „neurvala“. S konečným 5. místem jsem však velice spokojená, když uvážím, co všechno předcházelo samotnému závodu a veškerá zranění, která mě provázela v loňském roce.
Skvělé výsledky v TOP 10 předvedly i mé tréninkové partnerky: 3. místo – Barbara Riveros, 8. místo – Sarah Groff a 9. místo Lauren Cambell, která se skvěle dokázala vrátit po těžké dopravní nehodě v loňském roce a dlouhých měsících rehabilitace.
Příjemný bonus pro mě – splněná kvalifikační kritéria na červnové mistrovství Evropy a cenné body do olympijské kvalifikace, jejíž podstatnou část jsem v loňském roce kvůli zranění propásla.