Když si člověk myslí, že už nemůže být hůř…

V nadcházejícím týdnu po MS má noha přestala tolik protestovat a mohla jsem začít alespoň trochu pobíhat.

O víkendu jsem se nakonec rozhodla opět začlenit do závodního procesu a pomoci svému týmu v dalším ze závodů francouzské GP. Ve Francii panovalo na rozdíl od Davosu pěkné letní počasí, takže se bylo na co těšit.

Závod pro mě však skončil velice záhy. Dosyta jsem si stihla užít plaveckou mlýnici. Při výlezu z vody jsem však, nevím sama jak, upadla na schodech. Samozřejmě jsem se ihned zvedla a pokračovala do depa. Když jsem však pohlédla na svou pravou ruku, bylo jasné, že na kolo již nenaskočím. Prostředníček pravé ruky vyvrácený do pravého úhlu a nevěstil nic dobrého. Následné tři hodiny v místní nemocnici byly utrpením s konečnou diagnózou: operace v ČR. Druhý den jsem však nejprve cestovala zpět do Švýcarska a čekala do úterý na odvoz, neboť řídit sama nebylo možné. Po příjezdu domů jsem ihned pokračovala do Vysokého nad Jizerou, kde se nachází chirurgický ústav se specializací poranění ruky. Přítomné lékaře mé zranění vyloženě zaujalo a bohužel se ukázalo, že je mnohem závažnější, než jsme čekali. Konečný verdikt: otevřená zlomenina s luxací kloubu a přetrhanými vazy na prostředníčku pravé ruky. Kvůli velkému otoku nemohla být provedena operace ihned. V pondělí mě tak čeká příjem na místní klinice. Zatím si „užívám“ předkrájených obědů a dalších vymožeností invalidy :))).