Hned následující den po Extralize jsem se opět jako v loňském roce vydala na Evropský pohár do Polska. Trošku bolavé nohy a střevní potíže nevěstily po ránu nic dobrého. Závod však končí až za cílovou čárou!
Veškeré naděje v plavecké části jsem ztratila již při cestě na první bójku :-(. Takovou melu jsem již dlouho nezažila. Třikrát mě někdo potopil přímo za hlavu a nevím ani kolikrát stáhnl za nohu :-(. Rázem jsem se ocitla téměř na konci hlavního pole. Ve vodě jsem se však cítila celkem dobře, proto jsem se ihned po skoku do dalšího okruhu od mlátícícho se davu oddělila a snažila se propracovat co nejvíce dopředu. První závodnice však už v tu chvíli byly ty tam. Na kole se sjel poměrně početný balík. Převaha ruských a ukrajinských závodnic ve mně budila respekt a obavu z kolize. Raději jsem se stáhla a v poklidu čekala, kolik na nás vedoucí pětice závodnic najede. Po cyklistice se ztráta vyšplhala téměř na 2 min, nicméně věřila jsem svým běžeckým schopnostem a nasadila strojové tempo, kterým jsem se postupně propracovávala dopředu. Ve třetím okruhu jsme se již dostala na druhou pozici a vedoucí závodnici jsem měla na dohled. Jsem ráda, že se mi nakonec podařilo vyhrát a obhájit loňské vítězství. EP v Kedzierzyn Kozle má neuvěřitelnou atmosféru a právem se uchází o post hostit světový pohár. Věřím, že se mu to brzy podaří!