Poslední povinný závod v ČR mám za sebou.
Jelikož se do celkového pořadí MČR započítávají tři nejlepší závody, nemůže mě již nikdo v konečném zúčtování porazit. Na své konto si tedy mohu připsat pátý mistrovský titul. Určitě to ale není stejný pocit jako vyhrát v den D. Nový formát MČR je v naší zemičce rozhodně na zvážení i vzhledem k tomu, že pokud se již jedná o závod se statutem MČR, měl by podle toho také náležitě reprezentovat. To se bohužel právě v Mělníce moc nepovedlo. Závod se blížil spíše „pouťákům“ s jediným rozdílem v podobě přemrštěného startovného. Za tu cenu by si závodníci určitě v cíli zasloužili na osvěžení, obzvlášť v tak horkém dni, něco více než vodu. A dámám by jistě na stupních vítězů slušela alespoň květina a ne nepatrný útržek papíru :-(. Když už byly připraveny i o cyklistické prémie.
Pár slov k samotnému závodu. Po rychlém startu jsme se ihned usadila na čele závodu po boku Katky Lhotové. Jelikož to měla kratší u poslední bójky, vylézala z vody těsně přede mnou :-). Na kole se brzy utvořila pětičlenná skupinka, která poměrně dobře spolupracovala a zvyšovala tak náskok na své pronásledovatele. Stoupání na mělnické náměstí bylo poměrně náročné a sebralo dost sil pro závěrečný běh. Běžet rychle jsem však dnes ani na plánu neměla, neboť místní běžecká trať by směle mohla konkurovat kdejaké xteře. Přestože se tu rovněž odehrával souboj pohlaví, kdy muži startovali 7:32 za námi, na běhu už mi byl Filip v patách a bylo jasné, že i při sebelepším výkonu by to na něho nestačilo :-). Mohla jsem si tak v klidu vychutnat kličky v zámeckých vinicích a doběhnout pro vítězství.