Murphyho zákon:
Může-li se něco pokazit, pokazí se to.
Z čehož vyplývá:
1.Nic není tak snadné, jak se zdá.
2.Všechno trvá déle, než předpokládáme.
3.Může-li se pokazit více věcí, bude to ta, která napáchá co nejvíce škody.
4.Nalezneme-li čtyři různé faktory, díky nimž se náš postup může nevydařit, a vystříháme-li se jich, rázem se objeví pátý.
5.Necháme-li věcem volný průběh, půjde to s nimi od desíti k pěti
6.Jakmile se do něčeho pustíme, něco jiného je třeba udělat dřív.
7.Každé řešení přináší nové problémy.
8.Proti blbům není ochrany – jsou příliš vynalézaví.
9.Příroda vždycky fandí skrytým vadám.
10. Matka příroda je pěkná děvka.
I takto by se dala charakterizovat má cesta za oceán na třetí závod série Mistrovství světa :-).
Nešťastnou shodou okolností jsem se bohužel do USA dostala až den před závodem, což není pro usnadnění aklimatizace opravdu nejlepší. Díky tomu jsem také přišla o předzávodní briefing. To mě stálo posun o deset startovních míst dozadu. Washington mě velice překvapil svým počasím. Na velké teplo jsem byla připravená, ale vysoká vlhkost mě docela zaskočila. Jenže ani počasí si nenechá poroučet a do sobotního dne nás přivítal usilovný déšť. Oficiální plavecký trénink na závodní trati byl nejprve odsunut a poté zcela zrušen s tím, že je v ohrožení celý nedělní závod. Dokonce se začalo uvažovat, že by se ze závodu udělal duatlon, neboť kvalita vody dosáhla 5x vyšších hodnot znečištění, než je povolený limit. Řeka vypadala spíše jako tekoucí bahno, z něhož tu a tam čouhala kláda. ITU si však vzhledem ke všem smlouvám a sponzorům nemohla dovolit zrušit závod. Nicméně na konečný verdikt jsme čekali až do sobotní 17té hodiny, kdy i přes naléhání technické delegátky bylo rozhodnuto, že závod se uskuteční beze změn. V tu dobu už ale nebyla šance prohlédnout si trať, či se alespoň rozplavat v bazénu. Bylo nám řečeno, že rozhodnutí o startu je pouze na nás, o případných komplikacích jsme se mohli pobavit s místním lékařem. Někteří závodníci se nakonec opravdu rozhodli vůbec na start nenastoupit. Já jsem pouze doufala, že se přes noc oklepu z únavy po dlouhé cestě. To se bohužel nestalo. Jet lag byl mnohem silnější, než bych si přála. Už při rozcvičení jsem cítila velkou únavu a následně ve vodě ani na kole nemohla udělat rychlý pohyb. Moc mě to mrzí, protože v poslední době jsem absolvovala řadu dobrých tréninků, které slibovaly pěkný závod.