Plán na úvod sezóny splněn – TOP 10 v prvním závodě nové série Mistrovství světa!
Do Koreje se česká výprava (bez Filipa Ospalého, který letěl o den déle) přesunula v pondělí 27.4. přímým letem Praha- Soul, takže jsme zbytečně nevyplýtvali síly při přestupech. Na trase byl jen jeden a to ze Soulu do jihokorejského Jinju, odkud nás pořadatelé dopravili do nedalekého Tongyeongu. Do závodu jsem absolvovala jen několik volných tréninků.
Se startovním číslem 10 jsem si mohla vybrat poměrně dobrou startovní pozici. To se mi povedlo, když jsem si stoupla hned vedle loňské mistryně světa, vynikající plavkyně, Helen Jenkins téměř úplně vlevo. Úvodní plavecké metry mě zcela zaskočily svou pohodovostí, kdy jsem s přehledem mohla Helen sekundovat až do ¾ první kola. To se na nás již začaly tlačit další závodnice zezadu, já tak ztratila svůj rytmus a začala se pomalu propadat. Nicméně mě to opět utvrdilo v jednom: No Fight = Good Swim!!! Po skoku do druhého plaveckého okruhu, mě některá ze závodnic udeřila silně do oka, takže jsem po zbytek plavání přemýšlela pouze o tom, zda ho ještě budu moci vůbec někdy otevřít :-(.To se naštěstí při běhu do depa podařilo, takže své kolo jsem našla 🙂 a mou tvář nyní zdobí pěkný monokl :-). Z vody jsem vylezla zhruba 30s za hlavním polem. V šestičlenné skupince se nám podařilo ztrátu smazat již v druhém cyklistickém okruhu. Jelikož jsem se bála možných nástupů, pohybovala jsme se po celou dobu kola vepředu balíku a divila se, že nikdo nemá potřebu pospíchat na běh :-). Možná jsem však na špici pro závěrečný běh vyplýtvala zbytečně moc sil. Druhým černým momentem závodu pro mě tentokrát bylo druhé depo, které mívám vždy téměř nejrychlejší. Držela jsem si velice výhodnou pozici za Kirsten Sweetland, která vyhrála letošní úvodní SP. Bohužel pro dnešní závod byly závodnice nasazovány podle loňského žebříčku, tak mě Kirsten překvapila, když zabočila ke stojanu asi o 20 míst dříve, než jsem předpokládala. V tu chvíli jsem do ní narazila, zamotaly jsme se a obě tak ztratily cenné vteřinky. Na můj běh to ale zas až tak dramatický vliv nemělo. Nepatřil k nejhorším, ale bohužel také ne k těm nejlepším, které jsem dosud předvedla. Je vidět, že běžecké tréninky, pro něž na Kanárech nebyly příhodné podmínky přeci jenom trochu chybí. I tak však můžu být na úvod sezóny se svým výkonem rozhodně spokojená.