Události několika posledních dnů a týdnů mě vedly k malému zamyšlení.
Poté, co jsem ukončila vysokou školu, jsem se zaobírala myšlenkou zkusit v letošní sezóně profesionálnější přípravu, ale jak vidno, je to věc v místních podmínkách v podstatě nemožná. Myšlenku připravovat se s nejlepšími triatlonisty světa na jižní polokouli jsem musela záhy opustit, neboť se neslučuje s místními mravy. Jak se ukázalo ani tréninkový kemp v Jihoafrické republice, není žádoucí. Co platí pro jednoho, neplatí pro druhého. Lidé, co si do úst nevidí, mění své výroky ze dne na den. Když už jsou závodníkům zakazovány i závody, je to opravdu smutné a nevím, jaké pak od nich, kdo čeká výsledky. Jedině závod vás posune zase o kousek dál k vytouženému cíli. Na co potom tedy vlastně trénujeme?
Bohužel úspěch druhých je to, co někteří nedokážou přenést přes srdce a lidská závist v tomto směru nezná hranic.
S laskavým přispěním firmy TREPART s.r.o., Pardubice, které bych tímto chtěla velice poděkovat, se nakonec přece jen v nejbližších dnech vypravím do Jihoafrické republiky, protože věřím, že trénink ve skupině s mistrem světa a dalšími špičkovými zahraničními závodníky mi může jedině pomoci ve výkonnostním růstu. Jako instruktor sportu ministerstva vnitra jsem však nucena pro tento účel si vzít dovolenou. Zdá se vám to scestné? Bohužel ne, to je realita. Takže HURÁÁÁ NA DOVOLENOU !!! Možná tedy přidám i trochu toho tréninku, jelikož měsíc je dost dlouhá doba na opalování :-).