Z tropických veder jsme se přesunuli díky pozvání bronzového medailisty ze Sydney Jana Řehuly, toho času trenéra korejské triatlonové reprezentace, do téměř do mrazivé Korey. Teploty zde byly pouze o málo vyšší než v současné době v ČR. Čekal nás tedy poněkud studený závod. Přestože závod nebyl součástí ITU kalendáře, Korejci nám poskytli výborné zázemí a dobře se o nás po celou dobu pobytu starali. Jedinou vadou na kráse ze strany organizátorů byla absence plaveckého bazénu v okolí, tedy jedinou možností k plaveckému tréninku zůstalo moře. Bohužel jsem v letadle chytla nějakou virózu a nebylo mi nejlépe. K rýmě se přidaly střevní potíže, takže jsem na start nešla úplně fit. Při mém zdravotním stavu nebylo možné trénovat ve studeném moři, tak jsem pouze čekala, co se mnou týden bez vody při závodě udělá. Kupodivu se mi neplavalo až tak špatně. Hlavní překážkou byly velké vlny, které s námi pěkně zacvičily. S nevýznamnou ztrátou jsem se hned z depa vydala spolu s čtyřmi dalšími děvčaty stíhat trojici uprchlíků. To se nám podařilo již na 6km a zbytek kola se poté jel v poklidném tempu. Na běhu byla připravena příjemná poměrně členitá trať. Hned v úvodu jsem získala malý náskok, který jsem postupně zvyšovala až do cíle. Závod byl příjemným zpestřením závěru sezóny.